Sedm let neštěstí

Max Linder je světově známý jako první významný komik filmové grotesky, s odstupem mnoha desetiletí je ovšem naprostá většina jeho filmů nedostupná. V roce 1963 byl uveden do kin střihový film Ve společnosti Maxe Lindera (sestavila ho jeho dcera Maud), který obsahoval právě námi uváděné filmy: Sedm let neštěstí, Tři mušketýři a Buď mou ženou. Všechny ale nebyly uvedeny v úplné verzi, uvidíte je v české premiéře až v rámci LFŠ. V letech 1914-18 bylo ve Francii zničeno velké množství němých filmů a této katastrofě podlehla i většina snímků Georgese Méli?se či Maxe Lindera. Francouzská část jeho tvorby do roku 1914 je stále ještě nedostatečně probádaná. Vlastním jménem Gabriel Maximilien Leuvielle začínal, jak bylo tehdy obvyklé, u divadla a ve filmu se poprvé objevil v roce 1905. Vybral si pseudonym Max Linder - jde o zkrácené druhé křestní jméno Maximilien a Linder bylo jméno jedné vzdálené příbuzné. Všechny tři americké snímky, tvořící zde citovaný film, patří k vrcholu Linderovy tvorby. Autor v té době již dávno opustil neatraktivní témata rozvíjená v raném období. Tyto často nepříliš povedené hříčky z let 1905-1913 nicméně údajně inspirovaly například Charlese Chaplina, který debutuje v roce 1914. Ve 20. letech se Linder právě u něj i u dalších amerických komiků inspiroval pro mnoho svých gagů (například srovnejme úvodní scénu návratu z oslavy ze Sedmi let neštěstí s Chaplinovou groteskou Chaplin se vrací z flámu z roku 1916). Nyní je jeho komika založena na činech, tedy spojená s předměty, záměnami a zároveň obohacena o ironii, která americké grotesce chyběla. Dříve Max Linder více zpochybňoval charaktery lidí, nyní tak činí se světem, který ho obklopuje. To je jedna za zásadních charakteristik americké grotesky. Za jeho přímého pokračovatele je v současnosti považován Pierre Etaix. Hudba: Lealoo Pražská kapela pohybující se na vlnách indie popu s letmými prvky trip-hopu nezapře svou inspiraci Portishead, ale i například české Khoiby. K takovému přirovnání lehce svádí snově opojný ženský hlas za mikrofonem, přitom ale Lealoo není jen další kopií na druhou, ale udržuje si vlastní tvář. Vedle vedle už zmíněné Khoiby nebo Narcotic Fieds tak skvěle doplňují českou indie popovou scénu. Jejich loňské album Period pak vzniklo pod produkčním dohledem Filipa Míška (Dikolson, Khoiba). http://www.lealoo.cz David Čeněk, Zdeněk Blaha; 36.LFŠ 2010