Dobrodružství na Lidu

"Dobrodružství na Lidu" - Film režíroval Richard Oswald a dlužno podotknout, že se mu povedl děj romantický až běda a tím také hodně nepravděpodobný, ale má jednu přednost, před ostatními filmy ve kterých se vyskytují přeslazení hrdinní tenoři - není šablonovitý. Tenorista to totiž nevyhrává u srdce ženy jim zbožňované, ba ne, právě naopak - je tak naivní, že ani nepozoruje, že jen z chvilkového rozmaru zábavy chtivé bohaté Američanky je vrácen zakrátko potlesku a slávě. Zklamán vrací se do rodné vísky, aby zde žil životem prostého rybáře se svým manažerem, který jej sem následuje. Uf, to až bolí... nicméně: v prostotě děje se skrývá jistý půvab, kterému se říká "kouzlo naivity" a dává se tím příběhu možnost několika opravdu zábavných scén, igylicky zabarvených, v holubářské náruživosti dobráckého impresaria. Alfred Piccaver byl režií ušetřený vystupování na jevišti (myslím až na jeden, dějem zdůvodněný koncert) a jeho pěvecké výstupy získávaly na dramatičnosti prostředím moře a s plachetnicemi a lidové tratorie, kde zvučnost a správná vibrace jeho mocného hlasu docházela uplatnění. Pěknou roli po lidské stránce svého poměru k našemu hrdinovi měl Szöke Szakall. Američanka Nory Gregorové byla až příliš vídeňská a ovšem dokonalou Vídeňačku, a vůbec typ moderní dívky let třicátých, které si mohly dovolit shánět dobrodružství a spouzet po světových lázních, dívek duševně prázdných, ale jen na čas snesitelných žvanilek byla Mici S. Lannerová. Po stránce kamery, tak ta byla dobře vedena dvěma kameramany a to: Karlem Puthem a Hansem Theyerem, a tito pánové vyhledávali krásné záběry Benátek, lázeňského ruchu na Lidu, rybářských vesnic a moře lemovaného rozjasněným nebo zšeřelým obzorem opravdu bedlivě, aby divákovo oko si přišlo na své. Tak takovou krásou to obyčejně filmy u obecenstva vyhrávají.