Lumpacivagabundus

"Lumpacivagabundus". Bylo to v roce 1833, kdy se tato Nestroyova lidová hra poprvé objevila na divadelním jeviští. Tehdy již její autor Johann Nepomuk Nestroy stál ve Vídni jako basista a spisovatel lidových her a frašek na vrcholu své slávy, kterou založil pobytem na divadle v Brně roku 1824. Od té doby prošla tisíci jevišti, znovu a znovu jsouc hrána i na českých jevištích, rozesmávala obecenstvo, dávajíc mu mravní ponaučení, že peníze a bohatství mohou přinést štěstí jen lidem, kteří jich dovedou rozumně využít, nepodléhajíc svodům světa a jeho požitků. Tuto myšlenku ztělesňují ve hře tři kumpáni, řemeslničtí tovaryši - truhlář zamilovaný do své Pepičky a zakládající s ní rodinný krb, krejčík, který si zahraje na kavalíra, až je krásnou dobrodružkou připraven o všecky peníze, a švec, který v bídě a bohatství má jen dvě starosti, že "příjde kometa, která svět rozmetá", a pak - nevynechat na potulce světem žádnou hospodu. Tak totiž využívají tovaryši velké výhry, kterou jim zlý duch Lumpacivagabundus přivede do rukou. Hrají je s výstižnou charakteristikou Hans Holt, Heinz Rühmann a Paul Hörbiger. Filmové možnosti přenášejí děj z místa na místo, zdržujíce jej tak ve stálém pohybu, a Bolváryova režie se určitě vynasnažila, aby v kostýmech, interiérech, postavách i způsobu jednání a mluvy uchovávala ráz doby (až na na nedopatření, které určitě pozornému divákovi neuniklo, že víno na sudech je označováno ročníky 1860, zatím co kostýmově je děj posunut do doby mnohem dřívější). Jinak ve filmu převládá veselá nálada a mravní poselství se uplatňuje docela nevtíravě.