Sežráni zaživa

Příběh třetího celovečerního snímku Tobeho Hoopera se odehrává během několika hodin v opuštěném texaském hotelu uprostřed lesů. Během noci se zde ubytovávají nic netušící cestovatelé, včetně mladé naivní prostitutky a místního provokatéra, jenž si zde chce užít s dívkou, kterou zrovna potkal v baru. Nikdo z nich však netuší, že hotel pro ně bude doslova posledním místem odpočinku. Psychopatický majitel je totiž začíná postupně v téměř chronologickém pořadí ubíjet naostřenou kosou a jejich těly krmí svého krokodýlího mazlíčka, jenž plave v jezírku hned vedle vchodu do budovy. Jeden z nejzajímavějších snímků Tobeho Hoopera utrpěl v dobových ohlasech paradoxně nejspíš tím, že následoval hned po veleúspěšném Texaském masakru motorovou pilou (The Texas Chain Saw Massacre, 1974), který byl velkým komerčním hitem a vydělal oproti sotva stotisícovému rozpočtu přes třicet milionů dolarů. Hooper se rozhodl využít podobný námět, který opět vycházel ze skutečných událostí, sdílel podobnou příběhovou premisu i postavu šíleného zabijáka. Ve štábu si ponechal scenáristu Kima Henkela, jenž dovedl námět do finální podoby, a herečku Marylin Burnsovou. Několik týdnů před ukončením natáčení však kvůli producentským tlakům od režie ustoupil a poslední záběry za něj musel dotočit střihač filmu Michael Brown. Přesto je v titulcích uvedeno u režie pouze Hooperovo jméno. Tobe Hooper je legendární režisér, patřící ke skupině nových tvůrců, kteří v sedmdesátých letech začali mimo velká hollywoodská studia natáčet odvážné hororové snímky. Spolu s Wesem Cravenem a Johnem Carpenterem patří mezi pomyslné zakladatele slasherového subžánru, který explicitně ukazoval brutální násilí, uřezané končetiny i potoky krve. Podobně otevřené scény jsou ve snímku Sežráni zaživa navíc důmyslně podpořeny i jednotlivými formálními prvky, jako jsou například ostré nasvícení, krvavě rudé barvy a hudba, na jejímž komponování se podílel sám režisér. Hubert Poul, 36.LFŠ 2010