"Lidé za mřížemi" - Vzpoury v amerických věznicích, o nichž se evropská veřejnost před osmdesáti lety dovídala ze svých novin, často téměř neuvěřitelné podrobnosti, vzrušovaly světovou pozornost. Odtud pramenil zájem o film, natočený z tohoto prostředí, které většinou bylo peklem, málokomu očistcem k mravní záchraně.
Je opravdu půvabné, že si zrovna Němci vybrali za téma amerického vězeňství. Režie tady pracovala opravdu americkými prostředky. Jde-li o vězení, přeplněné třemi tisící ztroskotanci mravních zákonů společnosti, divák měl dojem, že viděl skutečně tři tisíce kriminálníků. Potlačení ozbrojené vzpoury obnovuje dojmy novinářských zpráv - kulomety a tanky...protože tento film byl již zvukový,tyto skutečnosti svými reprodukčními prostředky jen přiblížil. Ale potud by to bylo jen z vypočítavosti a senzacechtivosti jedné části obecenstva, kdyby děj filmu nebyl nabit těmi tragediemi každého z těch tisíců, kteří svou násilnou zvůlí nebo zlou náhodou narazili na zákony společnosti. A společnost, pokud nemá být rozvrácena musí se bránit. Ta obrana je tvrdá, ale agresoři také nejsou svými prostředky násilí vybíraví.
A tak roste takřka geometrickou řadou to peklo ztroskotanců, zoufalců a také jejich obětí. Vytváří zvláštní společenskou třídu s vlastními zákony morálky. Samozřejmě, že je společnost nemůže nikdy uznat, ale v těchto zvláštních pojmech cti uplatňují se všechny její typy: kamarádství, hrdinství, zbabělosti a donašečství. Do takové společnosti se dostává mladík, který v podroušeném stavu řídil auto a zabil člověka a byl odsouzen na pět roků do žaláře.
I v době počátku třicátých let lidé schvalovali tvrdost rozsudku a jistě nescházely poznámky na naši tehdejší justici ve stylu: "...u nás by dostal nanejvýš 10 Kč pokuty..!"
V tomto duchu kritika soudnictví se nijak nezměnila! Ale pokračujme: Mladík prožívá krutá muka: z touhy po svobodě zradí kamarády, pyká za to životem právě tak, jako představitel druhé strany, otrlý zločinec, jenž však přece jen zaslzí, když dozví o smrtí své matky a pod drsnou slupkou kus ještě nezčervivělého jádra. Hrál je Heinrich George, hrubý, brutální, svalnatý, odvážný - a měkký. Ano, jsou takové kontrasty v lidské přirozenosti a Heinrich George je docela chlapský vyjádřil. Jako Gustav Diesel svého Morritze, který marně toužil po lepším životě, když znovu byl zlomyslným osudem sražen zrovna v předvečer splnění svých nadějí, jako oběť svého náhledu na věrné kamarádství.
Film, až na některá nedopatření režie, která předpokládala, že drobné nepravděpodobnosti diváci přehlédnou, zůstane kulturním, mravním dokumentem doby. Vše, co se ve filmu odehrávalo v amerických věznicích i v té nebrutálnější podobě, byla procházka růžovým sadem, oproti tomu, co země původu tohoto filmu, začala páchat jen o dva roky později…!
