Splynutí duší

Máte ráda myšky? Podle mne jsou to nejhezčí a nejroztomilejší domácí zvířátka. Psi, kočky nebo kanáři, to je havěť bez originality; ale taková šedivá myška, která k vám za večera přijde na růžových ťapinkách, ta originalitu má. Když se k ní budete chovat přátelsky, uslyšíte nejtišší zahvízdání (pííísk), vyskočí na stůl a budou se dívat, jak opravujete sešity. Jedna, jedna ta se dokonce nechala i pohladit – o tu jsem vždycky měl strach, aby neuvízla v pasti. Naštěstí byla chytrá... Nebojte se myšek; lidí se bojte!

Já se jmenuju Vojtěch. Mého patrona, jak jistě víte, utloukli pohani. Mne zase málem zdejší svatí.

Ničeho si nedovedou vážit, tihle mladí. Ten jejich nihilismus a lenost – to je proti zdravému rozumu. Napít se a vést vzpurné řeči – to je všecko, co dovedou. „Pryč s vládou! Pryč s církví!“ A druhého dne měl jazyk tak těžký, že mu děti sotva rozuměly... Svět by předělávali – ale sobě poručit neumí.

– Budu se snažit dobře vycházet s lidmi, které tu potkám. – S lidmi? – Taky mám ráda květiny a stromy; okolí je tu velice pěkné. – Květiny a stromy beru na vědomí, protože ty aspoň nežvaní.