Hledají se tanečnice pro Jižní Ameriku

"Hledají se tanečnice pro Jižní Ameriku" byl opět film, který se snažil čelit nebezpečnému obchodu s dívčími bytostmi, zavlékanými do elitních místností amerických velkoměst, nebo, co horšího, do primitivních míst farmářské provincie, kde jsou v pravém slova smyslu vysávány svým zaměstnavatelem, který draho prodává jejich půvab. Dita Parlo představuje v tomto filmu jednu z těch nešťastnic, které třpytivé iluze přivábily až na okraj hnusné propasti, ale díky bystrosti "evropských zornic", které sledovaly všechny podezřelé transporty dívek do Jižní Ameriky, byla zachráněna od určitého zašantročení a vrácena lepším nadějí, na rozdíl od svých četných předchůdkyň, bez pomoci zapadnuvších na nečistých ložích venkovských bordelů. Na rozdíl od filmu "Cesta utrpení do RIa", ke kterému jsem dodal popisku, který sledoval stejné směrnice, je tento snímek o poznání věcnější a opravdovější. Mnohé pohnuté scény, místy jen v náznakových záběrech (například na krabičku Veronalu) zaujmuly diváky. Film přesvědčuje i varuje mnohé naivní dušičky, které nevěřily fantastickým pověstem o podloudnictví s lidským zbožím.