Kamarádi

"Kamarádi". Každá důlní katastrofa vzruší svět. Soucit se zahynulými a jejich rodinami je spjat s nadějemi na možnost zachránění. Je to fantasticky ponurá, podivně tísnivá představa, že hluboko pod povrchem země, často ve stech metrů hloubky, daleko od slunce a denního světla zahynuli lidé, otráveni plyny, rozdrceni masami uhlí a balvanů, utopení ve špinavé vodě, udušení nedostatkem vzduchu. Nebo že ještě žijí v té strašlivé temnotě a odpočítávají hodiny a mnohdy dny, které je dělí od záchrany nebo od smrti. Věří v záchranu, vždyť tam nahoře jsou jejich k a m a r á d i. Nemluví o lásce k bližnímu, nejsou kazateli. Jsou to chlapi v tom nejlepším slova smyslu a mužové kamarádského srdce a činu. Nemůže-li je od nešťastných kamarádů oddělit stametrová vrstva země, neoddělí jich ani národnostní rozdíly. A tak němečtí horníci na francouzské hranici znají jednu povinnost: pomoci ohroženým francouzským kamarádům. A na druhé straně to považují také za docela samozřejmé. V této hromadnosti tohoto zjevu nebylo by třeba herců: anebo - musí jimi být pod vedením filmového režiséra všichni. A v popředí známá jména: Němci Kampers, Busch, Granach, Francouzi Mendaille, Charlia, Ducret. Režie G. M. Pabsta dbala, aby zachovala dojem skutečnosti: plameny, které propálí ochrannou zeď, zhroucení šachet a štol, záplavy odporné vody - a vedl toho skoro idylický obrázek podzemních stájí s rozmanitými koníky. Je zde dokonalými technickými prostředky vyvolána nálada hrůzy a stísněnosti, ale v žádném případě strašidelnosti, ale sympatií, soucitu, obav a uklidnění, ale ne sentimentality. Budiž zde ještě vzpomenuto, že tento příběh navazuje na skutečnou událost, na výbuch v dolech v Couririéres, kdy němečtí horníci v sousedství, jsouce blíž a majíc po ruce dokonalejší aparáty, pomohli vysvobodit zasypané francouzské kamarády. Poznámka autora: Za necelé tři roky, 3. ledna 1934 na dole Nelson, přišlo o život při důlním neštěstí 144 hornických k a m a r á d ů, možná mnozí ze stavovské zvědavosti viděli výše popisovaný film a jistě si nemysleli, že se plíživě blíží to strašné datum 3. ledna 1934. Čest jejich památce!