Kdo by se odvážil zabít dítě?

Film nabízí paranoidní a vygradované drama „hitchcockovsky" vybroušeného stylu, aniž by se přitom uchyloval k podbízivé atraktivnosti brakové kinematografie. Na jednom španělském ostrově řádí děti zabijáci, proti nimž nemá žádný dospělý šanci…? Motiv vraždících dětí nebyl v době vzniku filmu zcela novátorský. Kdo by se odvážil zabít dítě? je adaptací španělské vědecko-fantastické novely Juana Josého Planse. Ta vykazuje jisté podobnosti s krátkou povídkou Raye Bradburyho Hodina H (Zero Hour), uveřejněné v antologii The Illustrated Man (1951). Stejně tak nesmíme opomenout rané filmové horory s touto tematikou v čele s Městečkem prokletých (Village of the Damned, 1960). Narciso Ibáňez Serrador beze vší pochybnosti stvořil jeden z nejprestižnějších španělských hororů nejen 70. let. Stejně jako jeho snímek La residencia (1969), který etabloval do španělského hororu moderní prvky, byl i film Kdo by se odvážil zabít dítě? realizován pro mezinárodní trh - natočený v angličtině s britským obsazením v hlavních rolích (Lewis Fiander byl spojen s kvalitními horory Hammer Film Productions). Snímek je oproštěn od lascivního exploatačního nánosu těžícího z prvoplánových atrakcí. Naopak se soustředí na dramatický efekt umožněný přirozenou hereckou expresí, minimalistickým, takřka dokumentárně distancovaným pohledem a nekašírovanou stylizací mizanscény. Paranoidní a elegantně vygradované drama upomíná na sci-fi typu Invaze lupičů těl (Invasion of the Body Snatchers, 1956), ale rétorika strachu se přece jen liší. Popud vraždícího chování ratolestí je odhalen, nicméně scénář se provokativně nesoustředí na rozkrytí mechanismu, jež celou invazi spouští a vede. Zlo zůstává zneklidňujícím způsobem zastřené a právě omezená míra informací - i z hlediska vnitrozáběrového komponování filmu - nabízí divákovi „hitchcockovský" zdroj napětí. Vina je úvodní dokumentární sekvencí zahrnuta do kolektivního vědomí, není součástí nadpřirozena či mimozemských světů, ale její hrozivé důsledky jsou odrazem naší nedávné historie. V druhém plánu spatřujeme ve filmu kritiku turismu a úpadku španělského folkloru - almerijská provincie byla od 70. let vystavována nájezdu turistů, obzvláště ze Spojeného království. Atmosféra nejistoty a převrácení hodnot pak rezonují s dobovým příznakem periody mezi smrtí generála Franca a prvními svobodnými volbami ve Španělsku. Jiří Blažek, LFŠ