Ronny

"Ronny". Rozvoj německé hudby v minulých stoletích pomáhala rozvíjet šlechta, které už tak dvorský přepych zvyšovala přítomnost dvorního skladatele. A jako kdysi v době rytířských pěvců lásky byly mezi nimi i korunované hlavy, tak i leckteré z oněch knížátek se pokoušelo o hudební kompozice, ne vždy s nezdarem. Z těchto dávných zkušeností, přenesených do přítomnosti a jakéhosi imaginárního knížectví, byl vzat název první Kálmánovy operety "R o n y". Kníže složil operetu, které k premiérovému úspěchu dopomůže kreslířka kostýmů, která do rezidence přiváží výpravu operety a je narychlo angažována. A ovšem knížecí skladatel se až po uši zamiluje, dvorské panstvo lásku podporuje, protože v nové "milostnici" tuší pomocnici svých nekalých plánů, ale rezolutní dívčina poví všem a zejména knížeti od plic a přímo do očí své mínění a prchá zpět do svého vlastního všedního života - totiž...prchla by, kdyby se obecenstvo, zejména ženského pohlaví, dovedlo smířit s takovým koncem. Ale to by pak nebyla opereta. Režie Reinholda Schünzela si toho byla pochopitelně vědoma a proto přikrášlila a vyzdobila příběh fantasticko-romantickým zabarvením, jemuž Kálmánova hudba se svými písničkami (ne všechny byly zrovna nové) udržuje náladu. Poznámka autora: Bylo patrné, že tímto filmem chtěli Němci postavit rovnocenný protějšek poameričtěné Lubitschově režii "Přehlídka lásky", filmu který byl s "Ronny" takřka souběžný. Evropská samolibost tvrdila, že film "Ronny" byl víc, než rovnocenný soupeř, a že mnohem jemnější a logičtější.a úajně v Ronnym měl prý Willy Fritsch blíž k našemu obecenstvu než Chevalier, ač dobrá polovice úspěchu patřila ve filmu "Ronny" Käthe von Nagyové (Ronny). Byli zde ještě Otto Wallburg a Kurt Wespermann a jiní, dále se vkusem vsunuté revuální scény, lehký, nevtíravý humor a čistá práce kameramana. Je možné, že tyto názory byly pravda, kdo ví?