Žena v ohni

"Žena v ohni". Tento film byl pro diváky záviděníhodným dokladem režijní a technické vyspělosti tehdejší německé výroby. Jde zde především o ono obratné a promyšlené sloučení krásných krajinných záběrů a rušných obrazů z pouličního i společenského života velkoměsta (tady se jednalo o Řím) s propracovanými výkony všech herců, což z celého filmu vytváří harmonický celek, v němž se jen těžko dá nalézt něco nepatřičného, jistě už ne u srovnání z průměrem jiných výtvorů tehdejší tvorby. A teď něco k ději filmu: Setkáváme se zde se zajímavými a vzrušujícími pohledy do tajné vyzvědačské dílny za války, jimiž si navzájem mařily své plány Rakousko a Italie - to bez zbytečného senzačního balastu, avšak též bez újmy na zajímavosti. Třebas takový noční let rakouského důstojníka, jehož letadlo je ostřelováno a pronásledováno, zaujme především filmově technickou stránkou svého provedení. V popředí děje stojí ovšem žena se svým mravním konfliktem mezi láskou k nepřátelskému důstojníkovi a povinností k vlasti, uloženou jí těžkou službou vyzvědačky. I když chvílemi zakolísá, rozřeší nakonec svůj vnitřní rozpor způsobem nejčestnějším. - Brigitta Helmová jako italská markýza zkrásněla zduševněním své hry, kterou v tomto případě oprostila od svůdnického svíjení, a tvořila tak klidný protějšek k výkonu Karla Ludwiga Diehla v hlavní mužské roli, které její představitel dal jako nejvýznačnější dar mužné vědomí povinnosti, čímž obyčejně nebývají vybaveni příležitostní dobrodruhové. Do tohoto vážného pojetí boje za frontami nezasáhl rušivě žádný z ostatních představitelů, z níchž jmenujme v popředí Theodora Loosa, Eduard von Wintersteina a Heinricha Heilingera.