Morčata

Všechno v divadelní hře MORČATA, kterou napsal pokrokový francouzský dramatik, autor mnoha rozhlasových her, ale také herec komického ražení Yves Jamiaque, zavinila morčata. Přesněji řečeno pan domácí, který vystěhuje ze svého domu početnou rodinu zedníka Matoufflea, protože právě v tom bytě si chce založit živnost s morčaty. Zákon mu jde na ruku a rodina je tedy náhle bez přístřeší. A nyní se humornou formou odvíjí v podstatě velmi vážný příběh s poněkud vlídně ostřenými hroty kritiky na francouzskou společnost. Důraz na jemný, ztřeštěný humor, odpovídající specifikám francouzské mentality, zůstává vždycky předpokladem plného vyznění této hry s poměrně jednoduchým, svým způsobem i naivním příběhem a s poněkud nadsazenými klíčovými situacemi. Nelze ji tedy hrát jinak než v rychlém, stupňujícím se komediálním tempu, nemá-li zaniknout kritické jádro celého představení. V té souvislosti se mi však zdá, že televizní přepis hry Morčata, jehož se podjal režisér Evžen Němec, zůstal přes veškerou kultivovanost práce přece jen trochu dlužen autorovu záměru tím, že je celé vyprávění poněkud stlačeno do komorního tónu a stylizováno v podstatě do kompromisu žánrů. Režisér nesetrval důsledně ve výrazné komediální poloze, jak bylo podle mého názoru třeba, čímž se nejen připravil o věrohodnou atmosféru jihofrancouzského městečka, ale i o výsledný účin. Inscenace postrádala více nápaditosti, lehkosti, pečlivosti v použití rekvizit, co chvíli ztrácela tempo a jiskru, v závěru pak působila skoro sentimentálně, což rozhodně nebylo Jamiaqueovým úmyslem. Tento výsledný dojem nezastřely ani některé pěkné herecké výkony. Vznesené kritické připomínky by samozřejmě neměly na druhé straně překrýt zřetelnou solidnost práce celého kolektivu. Přes výhrady k vyznění přece jen nalezl způsob jak hře vtisknout charakter inscenačního celku, v němž nezanikne nakonec to nejpodstatnější: možnost divácké konfrontace morálek světa, v němž žijeme my a světa, v němž žije rodina francouzského zedníka Matoufflea, jakkoliv je v Jamiaqueově hře tento svět v zájmu komediálního žánru podán ve velmi nadsazené podobě. Jestliže jsem řekl, že ke kladům inscenace patřily některé herecké výkony, chci se zvláště zmínit o matce, kterou Blažena Holišová hrála s přesvědčivou komediální jemností, o cholericky laděném francouzském furiantovi, v podstatě však moudrém muži Matouffleovi, jehož hrál Josef Bláha; líbil se Jaroslav Kepka v komické „čuprovsky“ svérázné roli učitele a další. [J.T.] [i]Televize: Morčata.[/i] Květy. 1972, č. 41, roč. 22, s. 41. [upraveno]