Looper

Být nájemným zabijákem je fajn, dokud se cílem nestanete sami Joe (Joseph Gordon-Levitt) je skvělý looper. Je oddaný, talentovaný a pečlivý. Umí si také užívat života ve velkém stylu, ke kterému patří drogy a ženy lehkých mravů. Všechno jde jako po másle, dokud se před hlavní jeho zbraně neobjeví on sám. Než se pustíme do hodnocení filmu, připomeneme si v prvním odstavci, co víme z materiálů distributora... Tak o čem to vlastně je? Loopeři jsou nájemní zabijáci, kteří pracují pro zločineckou organizaci. Jejich úkol je tradiční: osoby, které jsou pro sdružení nějakým způsobem nepohodlné, zastřelí a zbaví se těla. Odměnu za vykonanou práci pak vždy najdou přímo u své oběti. A za svou krvavou práci jsou placeni opravdu velice dobře. Existuje pro ně pouze jediné pravidlo – za žádnou cenu nikdy nesmí nechat svůj cíl utéct. Joe (Joseph Gordon-Levitt) patří mezi loopery, spolehlivě vykonává svou práci a užívá si luxusního, bezstarostného života. A to platí až do chvíle, kdy dostane další zakázku. K jeho velkému překvapení se totiž před jeho připravenou zbraní objeví on sám, jen o něco starší (Bruce Willis). Tato situace se mohla přihodit jedině díky další zvláštnosti této práce – organizace looperům totiž jejich „klienty“ posílá z budoucnosti. Popravované oběti jsou transportovány zpět v čase a to přímo před hlaveň určeného loopera. A Joeovi zbývá jen zlomek vteřiny k zásadnímu rozhodnutí – má zastřelit sám sebe? Na myšlenku natočit akční film o cestování časem přišel režisér Rian Johnson před deseti lety. „Původně to měl být krátký film, napsal jsem stranu a půl, kde jsem postihl základní elementy: cestu časem, zabijáka, jeho budoucnost a posílání zpět časem, jejich honičku městem apod.,“ říká Johnson. „Pak ale nastala potřeba dovysvětlit některé části zmíněné ve scénáři, až se z toho vyklubalo dílo větší.“ A tak tu máme bezmála dvouhodinovou honičku, ve které jde hned o několik životů. Filmu dominuje postava (a výkon) Josepha Gordon-Levitta, v některých scénách téměř k nepoznání pozměněného maskéry (aby jeho podoba s Willisem vynikla ještě víc). V roli Joea si mohl vyzkoušet a také naplno využil různé polohy a možnosti své postavy. Z týpka, který si se zítřky příliš neláme hlavu a chladnokrevně zabíjí pro peníze a pohodlný život se postupně prokousává k poznání skutečných hodnot a staví se na správnou stranu. Jeho práce je pro něj snadným zdrojem získávání prostředků a nejspíš Joea i baví, ovšem do chvíle, kdy přijde zádrhel v podobě chyby jeho kamaráda. Právě na jeho příkladu totiž Joe vidí, že mohou přijít i okamžiky komplikovanější, než je stisk spouště před anonymní obětí s pytlem na hlavě. Navíc v té chvíli se mu postaví do cesty – on sám, za 30 let od této chvíle. Řekli byste si: „Však oni se kluci domluví, když jsou vlastně jeden.“ Jenže omyl – ten budoucí Joe má s nynějším společné jen kořeny. Poznání, životní zkušenosti a hlavně jedna krásná žena jsou důvody, pro které nakonec Joe stane sám proti sobě v boji na život a na smrt. Není vyhnutí. Každé Joeovo „já“ totiž preferuje něco jiného a jak postupně mění svou budoucnost, nutně musí dojít k bodu zlomu. Zvláště, když díky shodě náhod mladý Joe pozná při pronásledování staršího Joea osamělou matku malého chlapce Saru (Emily Blunt). Možná, že to, co mezi nimi vznikne, není úplně ta pravá žhavá a dokonalá láska, spíš postupné splynutí dvou problémových osobností, ale i tak se navzájem stávají bójemi v neklidných vodách svého příběhu a své doby. Víc už se nedá prozradit, aniž bych vás připravil o zajímavé okamžiky filmu. Pravdou je, že nejde o klasický akční film. Postavy jsou mnohem prokreslenější a jejich dialogy komplikovanější, než v běžném „akčňáku“, každopádně se však nebudete nudit. Režisérovi se podařilo držet tempo i divákovu pozornost. Nesklouzává k nějakým laciným dekoracím budoucnosti, takže scény nejsou divákovi tak vzdálené a celkem brzy přijmete fakt, že se prostě dá cestovat časem a telekinetici jsou tak běžní, jako kámoši s akné. Rozhodně mezi pozitiva filmu patří Bruce Willis v roli komplikované postavy, která v rámci sebezáchovy (a záchrany milované ženy) přistupuje na kontroverzní řešení. Taktéž Emily Blunt a Pierce Gagnon, který hraje jejího syna Cida. Myslím, že o něm ještě uslyšíme. Ďábelských dětí není nikdy dost. A pak samozřejmě, jak už jsem zmínil, Joseph Gordon-Levitt. Obsazení se povedlo a s ním i celý film. Ode mě získává minimálně 80%. Napsal: Ivan Hladík