Ďábel a svěcená voda

Film jsem viděl někdy koncem osmdesátých let v kině, tuším, že v České televizi ani nebyl uváděn. V té době se mi líbil Tomas Milian, který hrál záporné i kladné role v italských kriminálkách a mezinárodních koprodukcích. Jeho zanedbaný zevnějšek se strništěm na tváři a okatě nespolečenským chováním mi byl sympatický. Samotná komedie nijak nevybočuje mezi podobnými filmy ze stejné doby. Situace rádoby humorné nejsou původní, ale desetkrát opakované. Sem tam nějaká polonahota hospodyňky nebo přítelkyně Bruna, naivita Dona Gaetana a neustálé nápady na okradení spoluobčanů Bruna. Mně je nejsympatičtější rámcování příběhu do fotbalového prostředí. Zvláště v Itálii je to fenomén i na každé vesnici, což ctím nejvíce.