Pán světa

"Pán světa" splácí svým dějem další dluh zálibě v utopistických námětech, které se snaží v divákovi vyvolat víru v zázračnost technického pokroku. Tento příběh má svého duševního otce v Karlu Čapkovi a jeho RUR. Také tu se vyrábějí roboti, kteří mají nahradit lidskou sílu v nebezpečných pracích. A srážejí se při tom dva směry: ideální, jenž tím chce lidstvu pomoci, a materialistický, chtějící vynálezu využít k hromadění zisku, který byl hájen strašným strojem zkázy, vysílající smrtící paprsky. Walter Janssen, Dán ve službách německého filmu, hraje onoho ušlechtilého muže, jenž všechen pokrok techniky chce obrátit jen pro dobro lidu a jehož ústy mluví Vůdce v glajšachtovaném fimu: "Člověk musí mít víru, silnou víru v sebe a své dílo. Doktor H. (tvůrce robotů) tuto víru má, a proto jeho dílo se uskuteční, vytrvá a přinese lidu blahobyt". Až na tyto deklamace a z nich vyplývající důsledky velmi prostomyslné, má film své kladné stránky v hrůzyplném, sugestivním znázornění výbuchu třaskavých plynů v dolech, v zachycení výroby a laboratoří mohutné továrny, ničivých účinků stroje zhouby a v práci strojových robotů. Po této stránce nebylo jistě šetřeno na nákladech, aby dojem byl co nejsilnější a nejpravděpodobnější. Režii měl Harry Piel.