Tancem ke štěstí

"Tancem ke štěstí" je rozmarná zvuková groteska, plná lehkých paradoxů skutečnosti, plná neselhávající komičnosti svých prostých dějových postav, které jsou v prvním aktu rozděleny na dva protichůdné tábory, válčící proti sobě svými sousedskými zbraněmi, což však nevadí, aby v posledním díle spolu nepopíjeli čaj v andělském míru společných domácností. Je to groteska podobná průměrné americké burlesce s trochou haškovského povídkového okořenění, kterým by dobře obstála i jako němý film. Hovor je do úplnosti tohoto díla zcela zbytečný, díky obsažnosti libreta, které podalo vše k pochopení děje i charakterů jednotlivých postav. Náznakové obrazy, střídmost slov a zvuků a fotografická ryzost, kterými se film povznesl na samorodé osobité umění, nejsou předností této grotesky, kterou zůstává pojem filmu jen zdařilým divadélkem nebo ilustrovaným fejetonem. Továrníkův zámek sousedí s listonošovým domkem. Oba obyvatelé jsou spolu na štíru v protikladu ke svým dětem (jeden má syna, druhý dceru), které brzy nalezly vzájemné sympatie a soustavným odporem proti tužbám svých rodičů dosáhly toho, čeho vyžaduje řádný happy end. Přiléhavá hra průměrných hereckých kvalit jako jsou Heinrich Gotho a Alwin Neuss a jiní, nezadá si v ničem zdařilé představě dvou hlavních postav vytvořených Alfred Döderlein s poněkud vynucenými úsměvy Ilse Stobrawa se spůsobnou hereckou elastikou a výstižnými projevy, kterými si získala divákovu náklonnost.