Caravaggio

Mistr barokní malby počátku 17. století se narodil jako Michelangelo Merisi v malém horském městečku v Lombardii, zvaném Caravaggio. Ve dvanácti letech byl nucen opustit domov a od té doby nepřestal malovat. Učednická léta u násilnického mistra Peterzana v Miláně se však podobala spíš tvrdému výcviku pro život než zasvěcování do křehkých tajů malířského umění. Získal tu však techniku míchání barev a lásku ke kompozicím svatých. Své vlastní náměty však hledal na ulici, v krčmě, v přírodě. Měl vášnivou a nepokojnou povahu a zajímal ho skutečný život a skuteční lidé. To však nezajímalo soudobé kupce umění, ani průměrné malířské mistry, a tak musel jeden z největších italských malířů projít krutým obdobím hladu a nemocí, než se mu pod ochranou kardinála Del Monte a jeho platonické lásky markýzy Costanzy dostalo důstojných podmínek pro život a tvorbu. V Římě, Neapoli, na Maltě i v Syrakusách, tam všude zanechal otisk svého umění, jímž se inspirovaly generace následovníků. Stejně jako vyznával neomezenou svobodu v umění, tak ani v životě neuměl vášnivý Michele dodržovat žádná pravidla. A tak ani ochrana těchto dvou mocných přívrženců nezbavila jeho životní cestu dalších eskapád, z nichž jedna se mu stala osudnou. Vztahem s krásnou kurtizánou Fillidou Melandroniovou si proti sobě popudil jejího ochránce Ranuccia Tommasoniho s celou jeho věrnou suitou. Vášnivou obranou Beatrice Cenciové, nevinné patricijky mučené a odsouzené svatou inkvizicí za údajnou vraždu otce, si znepřátelil mocný rod Stronciů. Pro kardinála i markýzu je stále obtížnější dostávat jej z vězení a držet nad ním dále ochrannou ruku. Merisiho geniální malířské schopnosti jsou však neoddělitelné od jeho vášnivé povahy. Potřeba neomezené svobody a vnitřní pravdivosti mu v každé situaci neomylně vybere tu neobtížnější cestu. Před nejslavnějším italským malířem počátku 17. století stojí ještě další těžké zkoušky. Alessio Boni, jeden z nejzajímavějších současných italských herců, ztvárnil barokního bouřliváka a geniálního malíře se sugestivní přesvědčivostí, obklopen dokonalou prací tvůrčího štábu. Od scénografie a kostýmů, speciálních efektů i šermířského výcviku herců až po režii a naprosto originální práci s kamerou, jejímž autorem je nejslavnější italský kameraman Vittorio Storaro, mj. držitel tří Oscarů za kameru. Proslulá technika tzv. "šerosvitu", typická právě pro Caravaggiovy obrazy, se záměrně stala základním obrazovým laděním filmu. Fascinující práce se světelným zdrojem scény včetně protisvětla vzbuzuje plastický dojem autentického života počátku 17. století a zároveň přibližuje do jisté míry i způsob malířova vidění.