Jednou budem dál

Průměrný film ze školního prostředí, kde se vyskytuje tak nepříjemný ředitel školy Svendsen, takového jsem snad ani nezažil (až na profesora Pinku na SVVŠ). Hlavní hrdina Frits ho ale v konci filmu dokáže tolik vytočit, že mu vrátí veškeré příkoří a facky, které musel od něho vydržet. Spíše průměrný film, který mě nijak zvlášť nezaujal až na zvědavost, jak to dopadne.

"Nikomu nevěř!" - to není jen heslo agenta Muldera, ale hluboká, celosvětově platná pravda, o které se na vlastní kůži přesvědčí i malý Frits a jeho rodiče. Ale i když je ten, kdo se zdál být jejich přítelem a největší oporou v boji proti despotismu a bezpráví, nechá na holičkách, oni se nevzdají... Zajímavé severské drama o vítězství s poněkud hořkou příchutí (to nadšené dětské jásání nad něčí smrtí mi tam osobně HODNĚ vadilo). Původně jsem filmu dala 7*, ale kvůli jeho celkovému vyznění uznávám, že si jich zaslouží víc - takže s konečnou platností: 80%.

Zajímavý je pro mě paradoxní osud titulní písně. Někdy asi tak v roce 1987 jsem jí musel zpívat soudruhům na místní okresní konferenci KSČ. Koncem roku 1989 jsem jí na Václaváku a v pražských divadlech zpíval proti nim....

Herecký výkon, který podal Janus Dissing Rathke mne víc než překvapil.Námět je na základě skutečných událostí a je stejně děsivý, jako doba nedávno minulá a taky je zřejmé, že se netýkala jenom života v naší zemi. Děj filmu se zdá zpočátku trochu ospalý, ale rozehraje se do slušného dramatu a když skončí, ve většině citlivých diváků zanechá větší nebo menší stopu s otázkou, jestli jsme také schopní odvahy... Tento snímek, který je sondou do společnosti, se hodně povedl.