Mládí

"Mládí". Tento německý film byl natočený podle stejnojmenné divadelní hry Maxa Halbeho, která se velmi často objevovala i na českých jevištích. Zabývá se problémem mladé lásky, rychle rozkvetlé a v nejužším spojení, která však tragicky narazila na kamennou tvrdost srdce hlasatele nesmiřitelné náboženské morálky. Venkovský farář na polském pohraničí má schovanku, nemanželskou dcerku své zemřelé sestry, hodné, prosté, šťastné děvče, Anušku. Její štěstí a jasný životní názor je ohrožen jedině kaplanem, člověkem bez citu v nábožensky mravních příkazech, který chce dát děvče do kláštera, aby tak odpykalo "hřích" své matky. Děvče se brání, neboť má rádo život a pozemské štěstí, vážíc si při tom památky zesnulé maminky. Do toho rozporu citů vpadá příjezd bratrance Jana, studenta po maturitě. Jejich náklonnost se záhy změní ve vášnivý cit lásky. Podlehnou mu, zhřeší...Anuška je nešťastná, protože oklamala hodného strýce. Nešťastnější pro vyčitky a vyhrůžky bigótního magora kaplana. Tak štvaná hledá tragické východisko. Hra i děj filmu jsou neseny především čtyřmi hlavními osobami. Z nich Kristina Söderbaumová, na niž si ještě diváci vzpomínali z filmu "Nesmrtelná srdce", měla příležitost uplatnit tady svůj mladistvý dívčí zjev, ale také vyjádřit prosté a bezprostřední city děvčete, procházejícího v několika dnech tolika stupnicemi duševních otřesů od nejradostnějšího prožívání mladé lásky až po zoufalství zavržené. Skvostnou postavu dobrého faráře, znalce lidských duší, shovívavého posuzovatele její slabosti, ale také spravedlivě rozhořčeného nad nekřesťanskou krutostí kaplanovou, vytvořil Eugen Klöpfer, kaplana pak, jenž zde zastupuje druhý, nesmiřitelný svět, zahrál Werner Hinz, výborný též ve scéně, kde se přes všechno asketické potlačování také u něj přihlásilo právo na radost ze života, když tančí s Anuškou krakoviaka. Jana s náhlostí vzplanutí, s vážností citů i s komikou mladistvých vzdorů zjevem i hrou ztělesnil Hermann Braun. Režie Veita Harlana soustředila děj hlavně na faru a nejbližší okolí, podporovaní čistou a zejména ve večerních scénách a na jezeře náladovou kamerou. Film byl pro německou kinematografii umělecky hodnotným přínosem.