Koně se také střílejí

Dvouhodinové drama, kdy divák fandí tanečníkům, že vyhrají balík peněz a budou se válet na pláži. Ale skutečnost je jinná, kdy ta kulka na konci příběhu je milosrdná..

Tenhle film je o lidském odhodlání přežít. Co měli ty lidi dělat když nesehnali práci, měli umřít hlady ? Raději se přihlásí do lidsky nedůstojné soutěže... Podívejme se kolem sebe co se děje teď tady u nás - kolik lidí tady maká do úmoru jen aby přežili. Kolik zahraničních dělníků u nás pracuje na černo, za minimální mzdu(a někdy ani to ne), žijí jako otroci. A nikoho to skoro nezajímá. Jel jsem vlakem z Trutnova a na poli byla skupina lidí měli velké klobouky, bylo patrné že jsou ze zahraničí, patrně Ukrajinci. Pak ve zprávách byla reportáž o jakési skupině , která dovážela lidi z východu a platila jim 40 korun za den, ubytovaly je v nějakém kravíně, zabavili jim pasy a dávali jim k jídlu jen brambory. O tom by měl být také natočen film.Jenže do toho se nikomu nechce - raději se točí filmy typu Snovborďáci, Rafťáci a Prci Prci Prcičky nebo Po hlavě do Pr...., či se točí stupidní seriálové slátaniny typu Vyprávěj a Retro.

Podle mého názoru jde o skvělý film, kde nejde jen o banální taneční soutěž. Skvělí herci, já jsem zaujatý, protože obdivuji Jane Fonda. Celé to prostředí, kde lidi mění v honbě za vidinou výhry a lepšího života, a moderátor dokola opakuje jak je všechno nádherný.Není to žádná pohádka, ale tvrdá realita i pro dnešek. Při sledování tohoto filmu mám husí kůži.

Hodně kruté a hodně působivé vystřízlivění z amerického snu. Film, od kterého se nevstává. Když jsem tak koukal jakým způsobem dokázali tehdejší entertaineři zneužívat hospodářskou krizí zdecimované ztroskotance (samozřejmě za předpokladu, že námět není čirou fikcí), říkám si, že dnešní reality show typu Big Brother jsou proti tomu čajíček. Sydney Pollack kritizuje typicky americkou posedlost úspěchem, fascinaci cizím utrpením (to už samozřejmě není jen americká bolístka) a nevybíravost showbyznysu s jakou právě vrozeného lidského hyenismu dovede využít. Pří sledování mi přišly na mysl dva filmy i když ani jeden se nedá označit jako podobný. Naivní vyhlídky hrdinů, že jim z toho velkého koláče zábavního průmyslu taky něco zbyde, které jsou pak rozemleté na prach jeho lhostejným soukolím, mi připoměly Schlesingerův Den kobylek. A na legendárních Dvanáct rozhněvaných mužů jsem si vzpomněl asi spíš kvůli formě gradujícího dramatu na omezené (tady spíš prostorově než časově) ploše. Herci jsou bezchybní všichni, nechceme se mi někoho zvlášť vyzdvihovat. A nejdrsnější pasáže představují samozřejmě "závody", kdy kontrast mezi skutečným utrpením a jeho hysterickou bavičskou interpretací je nejintenzivnější. Jo, tak tenhle film mě sejmul.