127 hodin

Podle toho co jsem slyšel a četl, jsem čekal děsnou nudu. Povídal jsem si, o čem to může, sakra, být? To bude záběr na chlapa a spousty retrospektiv, takže absolutní nuda. No, nemýlil jsem se až tak moc. Absolutní nuda to sice nebyla, ale zase nic moc na to, jaký byl kolem filmu humbuk. Chápu, že o jednom člověku zaklíněném ve skalách natočit celovečerní film vyžaduje kus odvahy a umění. Já bych si na takové téma netroufl ani v silně podnapilém stavu. Nu, co k filmu samotnému. Retrospektivy byly krátké, takže se špatně přeskakovaly. To už mi více vadily halušky na konci, i když chápu, proč tam byly. Hodnocení snižuje u mne také to, že film zcela jistě podruhé nemusím. 011020118836/9248s.u.

Snímek 127 hodin je bezesporu velmi dobrý filmový počin. Předně jako divák, který preferuje filmy dramatické, bez různých sci-fi prvků, oceňuji i jeho takřka dokumentaristickou formu, kterou přibližuje skutečnou dramatickou událost. Boj Arona Ralstona o vlastní život ve skalnaté soutěsce odlehlého kaňonu je velmi sugetivní výpovědí o zoufalství, smíření se smrtí a následné naději a obrovské touze žít, být se svou rodinou, že se uvězněný mladý muž odhodlá k amputaci vlastní ruky pomocí tupého kapesního nože. Tvrdé, realistické, šokující. V hlavní roli výborný herecký výkon. Výhradu mám jen ke vsuvkám retrospektiv vkládaných do filmu. Mají své opodstatnění, to ano, jelikož se snaží divákovi přiblížit pocity uvězněného muže a dodávat mu jakousi naději a touhu žít. Je jich na můj vkus možná až moc. Stačilo by těchto pasáží rozhodně méně, nejvíce za vlasy mi pak přišla přitažená vize budoucnosti, kdy Aron vidí svého budoucího syna. Zde bych měla scénáristickou výtku, nicméně v globálu film hodnotím z drtivé části kladně. Uděluji 8 bodů, jinak je to spíše na 85 procent.

K tomuhle filmu jsem se dlouho přemlouvala a musím říct, že po jeho shlédnutí rozhodně nelituji, že jsem ho viděla. Podobné filmy podle skutečných událostí mám ráda, a tenhle se může řadit k těm lepším. Vynikající hudba, kamera.Všechno vypadá tak realisticky, že nevíte stejně jako hlavní hrdina jestli je to skutečnost či fikce. Báječně provedené a hlavní zásluhy patří samozřejmě Jamesi Francovi, kterého mám ráda, ale nikdy jsem ho neviděla v podobné roli, a musím říct, že tahle role mu sedla dokonale, a člověk mu věřil naprosto všechno. Nemůžu říct, že jsem se u filmu nudila, jak tady píší někteří uživatelé, těžko se můžete nudit u něčeho co se skutečně stalo, stačí jen pomyslet na to, že jste v podobné nebo stejné situaci vy a pak Vás to nemůže prostě nudit. Velká škoda tohohle filmu je, že je málo pravděpodobné, že si to ještě někdy pustíte.

Filmy Dannyho Boylea se mi budou vždycky líbit, přesto že nikdy nejsou úplně dokonalé. 127 Hours je velmi zajímavý námět, bohužel se celý příběh dá říci jednou krátkou větou a navíc většina diváků, co bude 127 hodin sledovat, asi pointu zná a předem ví, jak to všechno vlastně skončí. Ano, i já se díky tomu místy nudil (a to Boyle použil jen hodinu a půl dlouhou stopáž), na druhou stranu, chvílemi jsem byl fascinován a v některých scénách jsem se ani neodvažoval dýchat. Je neuvěřitelné, že se něco takového opravdu stalo, kdybych já byl v kůži Arona, nikdy, ani kdybych umíral, nedokázal bych to co on. To zaslouží obdiv. I charakter je krásně vykreslen, ze začátku mi přišel hlavní hrdina nesympatický, ale postupem času jsem mu začínal čím dál tím víc fandit, až jsem vše nakonec prožíval s ním (brrr!). James Franco, kterého jsem doteď znal pouze jako Harryho Osborna ze "Spidermana" je dobrý herec, ale sám celý film prostě neutáhne. Díky tomu je zde spousty hluchých míst, ale ty se dají v konečném důsledku odpustit, a když už ne kvůli příběhu, tak aspoň pro zajímavou kameru a nádherné scenérie...