Krapovyj beret

Tento snímek bude asi jeden z hodně mála běloruských filmů na této databázi a šel by označit za skvělý, nebýt kdyby. V zásadě jsou kdyby jen tři. Kdyby nebyl tak dlouhý, kdyby režisér a scénárista Golubev neodflákl konec po vzoru ruských filmů. A kdyby nemíchal tolik sice zajímavých, ale ve výsledku nesourodých dějových os do jednoho guláše. Přitom film není špatný. Popisuje, jak se takový obyčejný průvodčí v trolejbuse Sergej změní na brance a jak se branec Sergej dostane kvůli známosti z trolejbusu a špetce toho frajerství do výcvikové roty specnaz. Co přitom zažívá, jak tvrdý výcvik musí podstoupit (a tady je opravdu na co se dívat) a co se semele, když se otcova smrt v Afghanistánu protne s teroristickým útokem na letadlo a milostným vzplanutím hlavního hrdiny k dívce velitele.... Velmi mě zaujalo civilní herectví představitelů vojáků základní služby, zejména hlavní hrdina je hrán velmi, velmi uvěřitelně a věřím mu bolest, smích i slzy. Vzdor i pokoru. Naproti tomu scény ze zákulisí teroristického útoku jsou hrány až téměř roboty. Jako by byly z jiného filmu. Celkově bude na běžného diváka dvě a půl hodiny asi moc. Pro ty, co mají rádi scény výcviku z Copak je to za vojáka 8/10, pro ostatní 6/10.