Stanislav a Anna

Snímek režisérů Kazimierze Konrada a Piotra Stefaniaka Stanislav a Anna vychází ze symfonických básní Mieczyslawa Karlowicze (1876-1909), především z jeho skladby Stanislav a Anna Osvětimští. Představuje zajímavý pokus o vyjádření hudebního tvaru obrazovou řečí filmu. Dílo tak má tři rovnocenné výrazové linie: hudbu, obraz a herecký projev. Inspirací umělců se stala historicky nedoložená legenda z první poloviny sedmnáctého století (za vlády Vladislava IV.), popisující nešťastnou lásku nevlastních sourozenců, jejichž náhrobky zůstaly zachovány v kostele v Krošně. Milostný příběh se odvíjí v rytmu hudební skladby a výtvarně stylizovaný obraz, v němž se střídají lyrické a expresívní pasáže, dotváří jeho emotivní působení. Samotný děj se stal pouze záminkou pro výrazový experiment. Obrazová skladba je komponována převážně v detailech s důrazem na práci herců. Ti zde měli náročný úkol - sladit moderní gestický výraz s možnostmi hereckého projevu bez dialogu (film má jen kratičký úvodní a závěrečný komentář), aniž propadli přehrávání nebo expresivitě pantomimického vyjadřování. - Autoři se snažili dokázat, že abstraktní charakter hudebního díla lze stejně emotivně vyjádřit ve vizuální kompozici. Jejich úsilí o originální propojení hudby a obrazu se ovšem na některých místech jeví jako formalistické. Výsledek pak odpovídá záměru zřejmě jen částečně a zdaleka nedosahuje účinku tak trochu podobného experimentu, jakým byla Tančírna Ettora Scoly. (Zdroj: -zb- Filmový přehled 1988/3, str. 29.)