Dobrodružství v Engadínu

"Dobrodružství v Engadinu" byl film, který rozšířil četné řady tzv. "lyžařských filmů" v dané době tak populárních. Diváci rádi zabrousili prostřednictvím bia za sněžnými krásami zimní horské přírody, která poskytovala široká a romantická jeviště zimním sportům. Jejich ráz, vynucující si stále měnivou scenérii a pohybovou rušnost, je znovu a znovu vděčným objektem kinematografie. Aby se film přitom vystříhal jednotvárnosti, je jeho úspěch vypočítáný na účinek humoru, osobitě groteskního a proto i zvlášť působivého v tomto prostředí. Dva lyžařští komikové Walter Rimel a Guzzi Lantschner, na jejichž "řádění" si diváci ještě pamatovali z filmu "Bílé opojení", hráli s sebou a ukazovali svou technickou vyspělost též v jiných sportech jako skijöringu, sáňkování a bruslení, s onou humornou obratností, s níž parodovali závodníky a krasobruslaře. Tenkrát nový filmový zjev Hella Hartwichová se jim rychle dovedla přizpůsobit. Vedle nich se mihla řada jiných sportovců, aby mohl být divák prostřednictvím filmového plátna přítomen závodům v sáňkování, skijöringu, což byla jízda na lyžích za připřaženým konem a v lyžování. Tomu všemu se musela v jediné sezóně naučit hrdinka filmu tak dokonale, aby závody vyhrála. Tuto nepravděpodobnost - řekněme nemožnost - tomuto filmu obecenstvo rádo odpustilo.