Naše slečna třídní

"Naše slečna třídní"- byla to rozkošná německá veselohra ze středoškolského prostředí, jejíž předností bylo, že nikde nepřekročila meze vkusu a režie nedala se svést ke karikaturním hrubostem, v nichž si tvůrcové takových veseloher u nás mnohdy libovali. I když děj tohoto filmu v některých místech zacházel za meze pravděpodobnosti, bylo to odpustitelné se zřetelem k veselohernímu námětu a ke konečnému cíli děje: aby se dva mladí lidé, vzájemně si rozumějící, ale v povolání se neustále škorpící, konečně našli. Oba byli gymnazijními profesory matematiky: ona mladá doktorka, začátečnice, on zkušený a oblíbený profesor a vědec v mužných letech. Významnou úlohu tu hrál kolektiv studentské mládeže, primáni a oktaváni.(tady stojí za upozornění, že v Německu na gymnásiích se třídy počítaly v obráceném pořadí: první naše prima, byla sexta, poslední, naše oktáva byla oberprima). Studenti byli ze začátku zaujati proti profesorce, která na čas převzala jejich třídu za oblíbeného profesora, ale svou roztomilostí a vědomostmi si je získala tak, že se nakonec do ní téměř zamilovali. Po šťastné maturitě na společném školním výletě svedou rozváděné milence dohromady, zatím ještě bez úspěchu, který se dostavil až slečna doktorka uzná mužskou převahu a podlehne potlačovaným citům. Film v režii Ericha Engela se vyvíjel velmi živě, školní scény nebyly překresleny, komičnost příhod z výletu nepřesahovala možnosti takových "velkých" školních událostí. V titulní úloze Jenny Jugo dala proniknout za profesorskou skořápkou mladistvé ženské duši a zvlášť dobrá byla, když projevovala malou dušičku před vstupem do oktávy a v prostředcích v ovládnutí a získání třídy. Albert Matterstock byl sebevědomým profesorem, ale také mužem, který porozuměl malým ženským vzdorům, i když šlo o profesorku a doktorku.