Stolečku, prostři se!

Žili, byli tři bratři Klopstockové, a když přišel čas, vydali se dva starší do světa, aby se naučili řemeslu. Nejstarší Emil truhlářem a prostřední Jockel mlynářem. A protože se oba osvědčili, dostalo se jim neobvyklé odměny. Zatímco Emil si vysloužil kouzelný stoleček, který na přání prostíral ty nejvybranější pochoutky, Jockel si domů vedl osla, kterému stačilo říci Oslíčku, otřes se!, a už se z něj sypaly dukáty. Oba však o kouzelné předměty přišli, když se jimi neprozřetelně pochlubili hamižnému hostinskému, který je vyměnil za obyčejné. Když pak bratři doma svolali celou vesnici, aby se pochlubili, jen si udělali ostudu. Jediný, kdo jim uvěřil, byl nejmladší bratr Max, kterého zatím nikdo nebral příliš vážně. Také on chtěl do světa, aby otci a krásné Lotte dokázal, že není takový nešika, za jakého jej mají. Cestou ho však v lese přepadli loupežníci a oloupili úplně o všechno, a tak nakonec skončil v chaloupce chudého krejčího, který ho jen neochotně přijal do učení. Maxovi však šlo šití od ruky, a jednoho dne dokonce vymyslel pro měšťana Hagena, stejně bohatého jako tlustého, zcela nový typ kalhot. Ty se brzy dostaly do módy a krejčí díky nim zbohatl. I on tedy nakonec odměnil Maxe kouzelným darem, který však na první pohled vypadal jako obyčejný pytel. Také Max se cestou zastavil ve stejném hostinci jako bratři, a i jeho se hostinský pokusil okrást. Max však byl opatrný, víno, které ho mělo uspat, vyléval pod stůl, a když přišel čas, stačilo říci Obušku, z pytle ven! Zdroj: Nova