Tingl-Tangl

"Tingl-Tangl" byl jeden z těch německých filmů, které se líbily přes všechnu prostotu a otřepanost děje a triumfoval pouhým vkusem a vtipem, s jakým byly scény natočeny. Nebylo to poprvé, co byl ve filmu k vidění mladý komponista, který prodával za mizerných pár šestáků svůj talent vložený do několika melodických šlágrů, které na zrcadlových parketech elitních barů proslavují ne svého tvůrce, nýbrž svého majitele. Fox Blues je tímto šťastným a Billie tím chudým, neznámým komponistou, který přes svou odstrčenost se zamiluje do zpěvačky Sonji, kterou Fox Blues uvede na přepychové jeviště Tingl-Tanglu. A zde se proslaví nejen ona, ale i Billie (neboť konec konců to přece praskne v neprospěch prospěcháře Fox Bluese), a roztomilý talentovaný nalezenec - pes Schlumpsi. Vynikající kapela Dajos Bély postarala se o melodický doprovod tohoto filmu, který divákům před těmi osmdesáti lety představil v předních úlohách slavná jména: Ernö Verebes, Fritz Kampers, Bruno Kastner a Julius Falkenstein. Úloha tanečnice Soni byla svěřena Elisabeth Pinajeffové, která jí poskytla méně taneční obratnosti, než si tato úloha zasluhovala. Psík Schlumpsi bavil obecenstvo každým svým pohybem, takže nebylo místy použitého filmového triku ani zapotřebí.