Rumunská revoluce byla od počátku opředena fámami; patřila k nim mimo jiné poplašná zpráva, že na straně Ceauşesca bojují žoldáci z muslimských zemí. Světová média tehdy šířila zvěsti o osmdesáti tisících mrtvých. Ve skutečnosti zahynulo kolem jedenácti set osob, přitom více než v polovině případů šlo údajně o oběti náhodných přestřelek mezi povstalci. V paranoidní situaci, kdy se přesně nevědělo, kdo z ozbrojených složek ještě zachovává věrnost diktátorovi a kdo se přidal na stranu lidu, vládly obavy z „teroristů" a zveličené zprávy o síle odporu. Z domů a ulic se stala válečná zóna.
Drama hodin, kdy se rodila svoboda, film rekonstruuje se smyslem pro paradox, absurditu a beze snahy o heroizaci. Snaží se přiblížit pocity lidí zavlečených do chaotických událostí: disciplína a subordinace se rozpadají, kdosi na vás střílí a vy nevíte proč, velitel cítí odpovědnost za chlapce, kteří mu byli svěřeni. Také o vás mají starost rodiče. Podobně jako jiná díla rumunské nové vlny (ale zase zcela jinak) zkoumá Munteanův film existenciální otázky života a smrti, stav jedince v mezní situaci. A opět ukazuje, že vše úděsné je zároveň průzračné: k nejdramatičtější události dojde až ráno, za bílého dne, a této informace se nám dostane ve druhé minutě filmu, ještě před úvodními titulky, takže celou anabázi sledujeme jako retrospektivu. Podobně jako v některých jiných dílech nové vlny je syžet koncipován jako putování a snímán v dlouhých sekvenčních záběrech, bez hudby, s autentickými zvuky všednosti.
Autoři svůj film deklarovali jako „příběh o ztrátě nevinnosti celé generace a o lidovém povstání, v němž se projevilo to nejlepší a nejhorší z nás. Vedle solidarity tu bylo také hodně sobectví a zloby, nahromaděných za desítky let frustrace". Název dalo filmu jedno z hesel, jímž ozbrojené jednotky prokazovaly svou identitu.
Film byl uveden v soutěži MFF v Locarnu a bezmála 43 000 diváků v rumunských kinech bylo na tehdejší dobu slušným výsledkem. Radu Muntean (1971) patří k nejúspěšnějším filmařům své generace. Natočil již čtyři navzájem značně odlišné celovečerní filmy: debutové krimi Furia (Zuřivost, 2002), revoluční tragikomedii Papír bude modrý a manželská dramata Boogie (2008) a Úterý po Vánocích.
Jaromír Blažejovský
Letní filmová škola 2011
