Vládkyně Atlantidy

"Vládkyně Atlantidy". Román Pierra Benolta byl tenkrát před lety zpracováný jako němý film, ale protože v divácích zanechal díky obsazení i výpravě silný dojem, dost trvalý natolik, aby jej mohli srovnat se zvukovým zpracováním, které vzešlo pod režií G. W. Pabsta. Němé zpracování tehdy kladlo hlavní důraz na zvýšení napínavosti děje, jeho výprava hleděla zaujmout fantastičností své nádhery, tehdejší představitelka vyzařovala žhavou smyslnost kruté milovnice. Pabstova režie vlastní děj spíše podřizovala dojmům zrakovým, pro něž poskytla nepřetržitou řadu obrazů z bezútěšné pouště a tajemného města za bariérou neznámého horstva. Byla realističtější v předpokladu, že ono město výstavbou a obyvatelstvem se nemůže nápadně a fantasticky lišit od svého nejbližšího sousedství. Brigitě Helmové bylo ponecháno jen poměrně málo možností, jak se plně uplatnit, její chladná a bezúsměvná svůdnost a talent vášnivosti lákal spíš jako ledová hladina nad nebezpečnými hloubkami, vyzývá, omámí, ale nerozpaluje. Film měl několik ale opravdu jedinečných záběrů z pouště s karavanami velbloudů na pozadí bílého písku a rozžhavených obzorů.