Anděl zkázy

Pro zajímavost uvádím některé pasáže z Buňuelovy knihy vzpomínek "Do posledního dechu" (výpisky z ní jsem uveřejnil na internetu), které se vztahují k tomuto filmu: "Někdy jsem litoval, že jsem Anděla zkázy natočil v Mexiku. Představoval jsem si ho spíš v Paříži nebo v Londýně, s určitým luxusem v odívání a doplňcích. V Mexiku, navzdory krásnému domu a naší snaze vybrat herce, jejichž podoba by neevokovala nutně Mexiko, jsem trochu trpěl například průměrnou kvalitou stolních ubrousků. Scénář, naprosto původní, podobně jako Viridiana, hovořil o skupině lidí, kteří se zastaví jednou večer po divadelním představení na večeři u jednoho z nich. Po jídle jdou do salónu, ale z nevysvětlitelného důvodu z něho nemohou ven. Původně se to jmenovalo Trosečníci z ulice Prozřetelnosti. Někteří kritici, kteří hledají za vším symboly, viděli v medvědovi bolševismus, který číhá na kapitalistickou společnost, rozloženou ve svých rozporech. Vždycky jsem byl v životě i ve svých filmech přitahován věcmi, které se opakují. Nevím proč, nesnažím se to vysvětlit. V Anděli zkázy je asi deset opakování. Vyskytují se tam například dva muži, kteří se navzájem představí, stisknou si ruce a řeknou 'Těší mě'. O něco později se znovu potkají, jako by se neznali. Potřetí se konečně pozdraví jako dva dávní přátelé. Dvakrát také, ale pod různým zorným úhlem, vstoupí hosté do haly a pán domu volá vrchního. V Mexiku shledali, že ten film je špatně hraný. Já si to nemyslím. Herci nejsou sice úplně prvořadí, ale vcelku mi připadají docela dobří. Ostatně si nemyslím, že by se mohlo o nějakém filmu říci, že je zajímavý a zároveň špatně hraný. Anděl zkázy je jedním z toho mála mých filmů, které jsem viděl dvakrát. Vždycky lituji nedokonalostí, o kterých jsem hovořil, a hrozně krátkého času na natáčení. Ve filmu jde o to, že skupina lidí nemůže dělat, co by chtěla: vyjít z místnosti. Nevysvětlitelná nemožnost uspokojit prostou touhu. To se v mých filmech stává dost často. Ve Zlatém věku se touží spojit dvojice, ale nemůže toho dosáhnout. V Tajemném předmětu touhy jde o sexuální touhu stárnoucího muže, která není nikdy uspokojena. Archibald de la Cruz se marně pokouší zabít. Postavy Nenápadného půvabu chtějí ze všech sil spolu povečeřet, ale nedosáhnou toho. Možná, že by se našly jiné příklady."