Dva světy

"Dva světy" . Ještě pár roků předtím, než byl natočen tento film, s podivem existovala zvláštní kasta lidí, která žila ve vlastním světě, z kterého shlížela na ostatní s pohrdáním jako na méněcenné. Byl to svět tzv. rakouské důstojnické aristokracie. Byl zavěcen zmaru pro svou vnitřní hnilobu a strhl s sebou i říši, jejiž vůdcové na něm budovali její existenci. Z pohledu diváka, našeho československého diváka, byl mu pohled na tento svět cizí a nepochopitelný, ba odporný a proto jej nechal chladným i film, který na rozporu "Dvou světů", založil svou dramatickou zápletku. Plukovník, který donutí svého syna, aby se vzdal židovské dívky, která mu zachránila život a kterou svedl, pod pohrůžkou, že dá jejího otce zastřelit pro udavačský dopis - to je bezesporu člověk veskrze špatný, nečestný, při tom však právě typický zástupce pozlátkového světa mravní a povahové špíny a jeho čin zesiluje jen uspokojení nad tím, že se tenkrát Evropa tohoto světa zbavila. A činí-li mladý důstojník na konci gesto, že chce raději být pokládán od svedené a zavržené dívky za ničemu, aby jí nebral víru v otce, je to gesto velmi laciné a naprosto nehrdinské, protože důstojník, po tom, co provedl a jak svůj poměr k dívce vyřešil, mravním ničemou opravdu je. Z tohoto námětu se režiséru Dupontovi dělalo těžko dílo ve stejné hodnotě, jako byly filmy předchozí. Na mnoha scénách je opravdu vidět "lví spár" velkého režiséra. A tak ti dávní diváci před osmdesáti roky se nezamýšleli nad mravní stránkou příběhu, našli zde dost míst, která jim mohla přinést vzrušení, napětí a zalahodila oku pěknými záběry. Pogrom v haličské vesnici, hodinářský krámek, ležérní důstojníkův život, přísaha starého žida - a více je těch působivých scén v tomto filmu. Našly by se ale i rušivé chyby režie, zjevné ovšem jen pro znalce, např: válka nezačala v Rakousku 31. července, rakouská jízda měla rytmistry a ne hejtmany, mladá židovka ve filmu shání tajně skrývaného důstojníka voláním, že by bývali museli být Rusové hluší jako poleno, aby to neslyšeli. Skrývaný důtojník si chodí jako by se nechumelilo po domě v uniformě s hvězdičkami nebo v úvodním textu je rakouský orel přilípnut na Davidovu hvězdu a pod. Z herců byla nejlepší představitelka Esthery (Helene Sieburg).Maria Paudler se ve filmu líbala jako pikantní šansoniérka, ale celá scéna frontového divadla byla zřejmě výplní z nouze a první díl jen kompozičně rozříštila.