Poll

...na ničem jsme nešetřili. Tahle hláška z Jurského parku mě napadla při sledování filmu Poll. Film je natočen v jakési až snově neskutečné, dokonce neuvěřitelné realitě. Záměrně, protože jde - jak je ostatně divák hned na začátku, uprostřed a pro jistotu i na konci výslovně poučen - o vzpomínky. V nich si přirozeně vypravěčka kreslí tehdy pro ni momentálně důležité jednotlivosti a teprve z nich se jaksi mimoděk skládá děj. V tomhle - a v místy popisné, ale místy poněkud vyšinuté hudbě - funguje Poll dokonale. A příběh, jakkoli je interpretován zaujatě z hlediska 14leté zamilované dívky a estonské dějiny a krajina jsou pro něj zajímavou, ale zcela nepodstatnou kulisou, je podle mne nejsilnější stránkou. Potěšila mne dokonalá stylizace a výběr právě těch vzpomínek na dospívání, které obvykle utkví v paměti. Nejdřív jsem myslel, že to bude film s pár opravdu dobrými scénami, nakonec jsem zjistil, že je to dobrý film ... i když se dvěma nebo třemi scénami opravdu blbými, které bohužel budí víc než jen rozpaky.