Šťastný smolař

"Šťastný smolař". Nemusí to byt vždy sehraná komická dvojice, aby u diváků vyvolala bouři smíchu. Dva komikové, kteří se spolu sejdou jen čas od času, mohou spolu bez problémů vytvořit stejně vtipný a veselý film, jako nerozlučné dvojice filmových klaunů. Tentokrát to však nebyli žádní klauni, nýbrž dva herci hluboké charakteristiky, u nichž komický projev vyniká tím víc. Režisér E. W. Emo použil Hanse Mosera a Heinze Rühmana ve veselohře, jejíž komická zápletka využívá škodolibosti v lidské povaze. Komik bývá určen k tomu, aby se obecenstvo smálo jen jeho smůle. Zde se nepřestane smát od začátku do konce, protože jeho pouť za úspěch je řetězem nehod a nesnází. Zde je nutno prozradit, že se režisér Emo nechal trošku inspirovat veselohrou "Dvanáct křesel", kde se Vlasta Burian dělil o svůj úspěch s polským komikem Dymszou. Tedy: režisér Emo spolupracoval na scénáři, děj trochu pozměnil a přidal konec, který vše napraví. Režijní stránka tohoto filmu je bezvadná. Bylo ovšem dbáno hlavně na podtržení výkonu obou hlavních protagonistů, ale ne zas tolik aby kamera zachycovala jen a jen jejich projev. Film je pohyblivý, jak to vyžadoval ráz Rühmanovy komiky, ale také starousedlý, aby v něm byl typický dobrák Moser jako doma. Honba za dvanácti křesly, z nichž jen jedno obsahuje bohaté dědictví, nemá mnohdy daleko do amerických honiček. Moser s Rühmanem jsou sice odlišní herci, jeden stále mladický, a tak trošku i dětinský, druhý zakřiknutý, dobrácký a stařecky hašteřivý. A přece měli jejich smolaři holič a starožitník pod pantoflem mnoho společného.Především dokonale procítěnou lidskou stránku postavy. Výborný komik může být v nejsmutnějších chvílích dojemný. Tady to dokázal Rühmann v sirotčinci, kdy vidí, že své peníze již nikdy nedostane, ale že je anonymně oslavován jako neznámý dárce. Jako charakterní herec strhne Moser, myslím, že v předposlední scéně v restauraci, když se dovídá, že i on je dobrodincem proti své vůli. Je to vskutku nejsilnější chvíle celého filmu. Oproti tomu násilně vložený šťastný konec s nečekaným úspěchem smolaře, byla jen zbytečná nálepka, která kazila celkové vyznění tohoto dobrého německého filmu.