Fado

Film opět plně ve službách hudby. Carlos Saura na to šel velmi podobně jako v případě snímku Iberia, tady ale rozebírá místo španělské hudební tradice fenomén portugalského fada. A dokazuje, že není žádným konzervativním sucharem, protože na to jde hodně zeširoka a předvádí fado v různých podobách, přítoky, ze kterých se slévalo i ramena, do nichž proudí dnes. V pestrém kaleidoskopu (netušil jsem, že může mít fado tolik tváří) tady defilují tradičně pojaté písně, fúze s africkou hudbou, flamencem, uhlazená dvorská podoba žánru i původní fado z přístavních pajzlů nebo příbuzná kapverdská morna. Do mozaiky zapadá i hiphopové trio stejně jako mexická indiánka Lila Downs, nechybí největší současná hvězda fado Mariza, jeho dřívějším ikonám vzdává Saura poctu hned v několika pasážích, kde původní nahrávky konfrontuje s novým podáním. Vizuálně používá svoje osvědčené postupy, pomocí nichž dokáže ve studiu vykouzlit nádherné obrazy pomocí osvětlení, projekcí, stínohry, tanečníků, jednoduchých rekvizit a scénických fíglů. Citlivá střídmost s maximálním účinkem. Kdo zná fado jen z rychlíku, tomu může připadat trochu jednotvárné, ale tenhle film dokazuje opak. Hudební i filmová lahůdka.