Pouť

Tak na takovou Cestu svatého Jakuba bych se chtěl někdy vydat. Jenomže mě by netrvala dva měsíce, ale dva roky. Obdivuji Martina Sheena v jeho téměř sedmdesáti letech, jeho zjev a fyzický fond. Nádherná příroda španělských Pyrenejí a vesniček cestou do poutního místa, mám rád takové filmy bez násilí s dějem klidně ubýhajícím k dalšímu svítání.

Zpočátku se děj filmu zdá pomalý a v podstatě se na tom po celou dobu nic moc nezmění. Když Tom, v podání skvělého Martina Sheena, na své cestě uloží první hrst popela svého syna, vydáte se na pouť s ním a jak postupně získává své přátele, prožíváte všechno ještě intenzivněji. Aspoň já to tak měla a stejně jako curil bych ráda tuto cestu podstoupila, ale musím to nechat mladším - ledaže by mi někdo nesl můj bágl. Ale to jsem odbočila od filmu, který rozhodně stojí za pozornost a skrývá krásné lidské poslání.Navíc tvůrci tohoto snímku divákům celé putování zpříjemňují moc hezky zakomponovaným hudebním doprovodem.

Všade sa stretávam s tým, že Tom sa vydáva na túto púť za svojho syna. Podľa mňa on sa vydáva na púť so synom. Jednak je to v tom filme aj naznačené tým, že syn ho volá, aby s ním išiel ako otec so synom, na čo v tom čase nepristúpil.. A aj potom, keď tomu kapitánovi hovorí - ráno odchádzame..my obaja. Koniec koncov syn ho celou cestou aj sprevádza. Film je o ľudskosti, objavovaní seba a priateľstva, v kombinácii s krásnou krajinou. V tom je krásny.