Královský omyl

Mohlo to mít trochu větší švih. Po polovině to bylo příliš statické. Přesto to bylo velmi dobré. Kostýmy a prostředí na dobré úrovni.

V šedesátých letech se historickým dramatům velmi dařilo a tak jich vzniklo vcelku hodně. Tento je jeden z nich. V syrovém středověku je zachycena vskutku ponurá atmosféra, která jakoby dělala kulisu divadelnímu příběhu o jednom vězni. Plejáda tehdejších hvězd rozehrála filmový skvost, jaký by dnes už nikdo nedokázal. Umělecká vyváženost jednoduchého děje zvyšuje náročnost jeho pochopení a zákoutí složitosti hereckých etud. A tak snímek není pro každého. Jedná se o drama, u kterého se musí trochu přemýšlet. Musí se sledovat jeho dějství, jinak je nepochopen a zbytečně zavrhnut. Pro mne je to jasná volba toho nejvyššího hodnocení, už kvůli hereckým výkonům všech zúčastněných. Pravda, není to Vláčil, ale má to k němu hodně blízko.

Více než herecké výkony, které jsou "daňkovsky" dramatické, mne zaujaly kostýmy Evy Martincové. Také velmi fotogenický hrad Švihov, který ovšem pro účely filmařů byl hodně dostavěn. Ovšem drsný středověk s očními linkami Jany Hlaváčové se trochu tluče. :-)

Královský omyl zdobí především herecké výkony. Miroslav Macháček jako Jindřich z Lipé, Martin Růžek jako purkrabí Hýta z Týřova (nepřekonatelný výkon), v roli mnicha Bonaventury Luděk Munzar, v roli Elišky Přemyslovny Jana Hlaváčová (nádhera nebeská), nebo Ladislav Křiváček jako Jednooký. K nepoznání je i mladý Vlastimil Harapes, který ztvárnil Jana Lucemburského. Toto bohatě stačí k perfektnímu filmovému zážitku. Připočtěme nezvyklé kamerové sekvence, zvláštní nasnímání jízdy Jindřicha na koni po hradě a širokoúhlý formát, který dává vyniknout rozsáhlým záběrům a dílo je téměř dokonalé. Oldřich Daněk byl mistr v historickém oboru českých zemí a v 68. roce Královský omyl zdatně působil nejen jako příběh ze 14. století, ale také jako podobenství, které se tehdejším soudruhům určitě moc nelíbilo. Ještě mě pobavilo slovo "rochna", které označovalo velmi prsatou středověkou ženu. :)