Orly

Není to jen osud, který filmovým hrdinům vetkne scenárista, ale také prostory, do nichž zasadí děj, které zásadně determinují, jak my coby publikum následně vnímáme celý film. A jsou to právě zvolené prostory, které ve svých snímcích nezřídka akcentuje Angela Schanelecová. Titul Orly, který v premiéře uvedl berlínský filmový festival v sekci novátorských děl Forum, sice na titulním letišti nezačíná, takřka celý se tam nicméně odehrává. Každý, kdo kdy cestoval letadlem, poznal letiště coby prostor s odlišným tokem času, místo, které posouvá vnímání. A právě zde začíná „příběh“ filmu Orly. Jeho hrdinové se nacházejí doslova i přeneseně v tranzitní zóně, v níž se dobrovolně a dočasně vzdávají své svobody a která je může vmanévrovat do pozic, jaké by jindy odmítali. Zapomnětlivá Juliette koketuje s mužem, který stejně jako ona opustil Francii. Nebo si možná jen krátí čas – protože co by mohlo vzejít ze setkání, které záhy ukončí odlet do různých destinací? Matka se synem bilancují návštěvu pohřbu a letiště je „donutí“ vzájemně sdílet tajemství. Mladá dvojice se vrací z dovolené… Co zůstane, až každý nastoupí na svůj let? A co se změní? Také toto dílo Angely Schanelecové fascinuje svou neokázalou realističností, která vychází ze sevřené tvůrčí metody. Významnou roli zde sehrál kameraman Reinhold Vorschneider, který v letištních prostorách snímal herce přes „komparz“ tisícovek procházejících cestujících. Orly není snímek, který by lpěl na vnější dramatičnosti, přestože se nezdráhá ani odhalení, pro jeho hrdiny potenciálně zásadního. Režisérka raději nechává dýchat samotné místo, které dává se všemi svými specifiky vyniknout drobnostem z každodenního života. Perličky na dně? Možná spíše zrnka zaměnitelného písku, která ale Angela Schanelecová dokáže vykreslit v nuancích jako žádný jiný filmař současnosti. Viktor Palák Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017