...a pozdravuji vlaštovky

Komunistická ideologie z filmu vykukuje jako sláma ze slamníku. Úlitba jinak výborného Jaromila Jireše normalizaci českého filmu v sedmdesátých letech minulého století. Slabý scénář. Stoprocentně kolaborující Čecháčci v době okupace, po atentánu na Heydricha plné Václavské náměstí, údajně kolem 2OO.OOO lidí. Kam se hrabe odborář Štech se svými pochody k úřadu vlády a s jejich píšťalkami. Je jich tam 146...

Maruška Kudeříková se dostává od chapadel gestapa až do cely, kde čeká na svou popravu, zde se jí vrací vzpomínky zpět, může přemýšlet, co měla udělat, nebo co udělala špatně. Magda Vašáryová se s rolí poprala obdivuhodně a lze jí věřit každé gesto...

V polovině šedesátých let jsem se dostal s mladými a začínajícími autory do Strážnice na soutěž Strážnice Marušky Kudeříkové. Prošel jsem si Strážnici, poseděl pod starými stromy. Beseda s básníky Janem Skácelem, Oldřichem Mikuláškem, Zdeňkem Kriebelem, ale především spoluobčany Marušky Kudeříkové, to mne připravilo nato, abych tento film vnímal v poněkud širších souvislostech a s větší trpělivostí, než-li jsou zvyklí dnešní filmoví diváci. Myslím si, že jde o film, který má stále vypovídací i uměleckou hodnotu. Rozhodně větší, než-li dnešní pseudopolitická filmová dílka.

Jsem na velkých rozpacích, jak hodnotit tento film. Má nepochybně myšlenku, hovoří o statečnosti mladé dívky, která dala v sázku svůj život pro činnost v odboji. Náhledy formou jakési sondy do jejího nitra v podobě vzpomínek v době, kdy hlavní hrdinka čeká na svou popravu, jsou zajímavě vymyšlené, ale...vše je natočeno poněkud chaotickým způsobem, mnohá místa působí hluše a i přes závažnost tématu nedokáže příběh vnést diváka do děje. Magda Vašáryová hraje nepochybně jako vždy výborně, ale celková koncepce snímku je velice slabá. V hodnocení tedy nakonec volím průměrnou střední cestu...