Kruh

Naprosto banální příběh manželského trojúhelníku. Nic více, nic méně. Stokrát obehrané téma. Zahodit.

Vezmu - li si v úvahu, že tento film vznikl v době, kdy kinematografie byla spíše ovlivněna budovatelskou řečí nežli skutečnými projevy lidského života, jde vlastně o výborné dílo. Vlasta Matulová již není naivními dívenkami ze svých rolí 40. let, zde dokazuje zralé herectví a velkou polohu svého projevu. S procítěním a prožitkem hraje svou roli manželem opuštěné ženy, která paradoxně nachází největší útočiště u jeho matky, své tchýně, dobré a spravedlivé ženy, neváhající podat pomocnou ruku tam, kde je třeba. Svůj smysl života nalézá v nové práci v automatu a samozřejmě je to rodina, čili tchýně a děti, pro něž má sílu žít dál. Ale i nevěrný manžel prožívá vnitřní zápas, v němž přehodnocuje svou zaslepenost k povrchní mladé krásce a uvědomuje si velkou ztrátu pokladu, jež nazývá se rodinou. Závěr filmu je výrazem naděje a odpuštění...Zdařilý psychologický film, předběhnoucí svoji dobu. Z hereckých tváří jistě zaujme mladá tvář kolegyně hlavní hrdinky - prodavačka v automatu. Je to další charakterní herečka pozdější doby - Blanka Bohdanová.

Než se režisér Ladislav Rychman pustil do svých úspěšných a známých hudebních komedií, točil méně známa, avšak působivá dramata, jakým je i psychologický film Kruh. Vypráví o manželství, které je na pokraji rozpadu, když otec rodiny je své ženě nevěrný s kolegyní z práce. Všichni členové rodiny se od něho postupně odvrací a odchází, matka začíná pracovat v obchodě s potravinami a lahůdkami (automat Koruna), syn Honza odjíždí na vojnu, dcera Helena odchází za svým přítelem a malý Jirka zůstává s matkou, která odešla ke své tchýni. Poslední záběr filmu však zůstává otevřený. Moc pěkná je také novátorská kamera Aloise Jiráčka a dusná hudba Václava Lídla. Po herecké stránce není co vytknout, všechno pěkné civilní výkony, potěšila role Nataši Gollové jako matka dcery Andulky (nádherná Dagmar Hyková), která chodí s Honzem. Na svou dobu vyjímečný snímek mezi začínajícími budovatelskými bláboly, který si pod svá produkční křídla vzal král tehdejší výroby Bohumil Šmída.

Pokus o společenské drama... I tak by se to dalo říct. Je to tak trošku příběh, který se odehrává v reálném životě poměrně často. Z nejspíš přitažlivé ženy se stala poněkud krabiciózní mamina, jejíž svět se omezuje na starost o děti, zašívání a praní, tedy jakýsi kruh, ze kterého není úniku. No a co s tím? Manžela to pochopitelně moc nepřitahuje a tak se na scéně objeví jiná, dětmi nezatížená, zato však elegantní a volnomyšlenkářská žena. Dál to pokračuje stejně jako v životě... Jenže právě tím je film nudný a neobjevný. Manželka je odevzdanost sama, starší syn se pokouší vzbouřit, manžel je vnitřně rozpolcen a nakonec to končí happy endem. Pro fajnšmekry tam pak stojí za podívání na množství dobových záběrů Prahy, jedna scéna se dokonce odehrává v prototypu trolejusu T401 při jízdě z Jungmannova na Karlovo náměstí - právě tady milence odhalí starší syn. Za pár let po natočení bude Kruh zapomenut a na scénu přijde nejlepší Rychmanův film - Starci na chmelu. A po něm už jen postupný sestup a pád až k Písni o stromu a růži...