Když kámen promluví

Jelikož televizi nesleduji a veškeré zpravodajství vyhledávám určeně pouze na vybraných místech, jakékoliv zprávy z bulváru se mi naprosto vyhýbají. Proto také znám Jaroslava Duška pouze jako herce (asi nejvíce se mi vybavuje z "Pupenda") a o jeho osobním životě vůbec nic netuším. Tedy spíš lépe řečeno, netušil jsem. Když kámen promluví není klasickým biografickým dokumentem. Ukazuje nám Duškův pohled na svět, jeho filosofii a jeho víru. Kus své pravdy se snaží pomocí tohoto snímku předat i dál. Chvílema mi připadal jako různí duchovní blázni, na to ale nakonec byly jeho názory moc normální a i já si z nich něco mohl odnést. Nejvíce se mi třeba líbila myšlenka, že když Vás někdo označí za blbce, vůbec nic byste si z toho neměli dělat. Na světě je totiž dalších sedm miliard lidí, kteří to o Vás neřekli. Pokud jste schopni přijmout fakt, že kameny k nám mohou promlouvat (mně jako nadšenému geologovi našeptávají svou minulost, Jardovi zase smysl života), jistě tento lehký filmařský zákusek oceníte...

Nevím čím to je, ale tento velmi zvláštní dokument příjemně pohladí a je obrovskou inspirací vnášející do našich uspěchaných životů klid a radost. Toto spojení Viliama Poltikoviče jakožto dokumentaristy a samo o sobě velice zajímavé osoby (velice tiché a vnímající) a Jaroslava Duška, o kterém dokument vlastně je, vytváří unikátní atmosféru, kvůli které se k němu budu s láskou vracet.