Muži v naději

Odevšad slýchám, že Ženy v pokušení a Muže v naději nelze srovnávat. Jak že nelze? Když stejný režisér krátce po sobě natočí dva filmy o ženském a mužském pohledu na stejnou věc, tak se srovnání prostě nutně nabízí. Už jenom tím, že zatímco v prvním filmu matka s dcerou soulouží s jedním chlapcem, tady tchán se zetěm obšťastňují stejnou slečnu. Podobnost i v detailech (Polívkova sbírka diapozitivů se hodně podobá dopisům milenců Elišky Balzerové v Ženách). Muži v naději mě začali bavit zhruba až od poloviny a některé scény z Café Max byly hodně dobré. Výběr staroměstských exteriérů jsem pochopil až v závěru, protože dojemná scéna se svíčkama na schodech by na Jižním Městě prostě nevyzněla. Vzápětí následuje další útok na divácké emoce s horskou drázou a je konec. Takže co jsem si odnesl? Simona Stašová stále výborně vypadá (řekl bych, že tenhle šarm po padesátce zdědila po matce) a o Petře Hřebíčkové bychom mohli ještě slyšet. Což je na komedii roku trochu málo.

Po delší době jsem se dost bavil. Herci velmi dobří, scénář pravda, nijak oslnivý, ale pro zábavu to naprosto stačí. Byl jsem spokojen. 2013110000/0000

Z Žen v pokušení jsem byla nadšená, tenhle film ve mě spíš vzbudil rozpaky. Do půlky jsem se smála a dívala se s nadhledem, v půlce přišel šok a dost dlouho mi trvalo než jsem znovu jakžtakž našla chuť se dívat. V podstatě je to o tom, že všichni chlapi jsou oso - otroci svého .... a ženské je v tom kolikrát i trumfnou. Není radno se zamilovat a hlavně důvěřovat, ono to prostě nějak dopadne. A u toho se chodí do práce, vychovávají děti a trousí vtipné hlášky, z nichž si doteď pamatuji akorát jednu. A to se mi zdá dost málo. PS: Velmi zajímavá recenze k tomuto filmu je od Kamila Fíly k nalezení na internetu.

Pár dobrých originálních fórků by se tu našlo. Našly by se i originální místa, na čem všem se dá souložit. Hodně se film srovnává se snímkem Ženy v pokušení. Ano, tvrzení, že podruhé bylo v podstatě natočené to samé je pravdivé.