Varšavská bitva 1920

Silně nacionalisticky, ne vlastenecky, zaměřené, jako ostatně všechny polské historické filmy zabývající se vlastní historií. Film s absencí výrazné dějové linie a v podstatě bez hlavní postavy. Spíše se jednalo o skládanku jednotlivých událostí a scén bez nějaké větší návaznosti. Jednotlivé postavy se v průběhu děje objevují a mizí, aniž by byly divákům osvětleny širší souvislosti. Bitvy a bojové scény působily většinou dosti zmatečně. Kněz v první útočné linii třímající ve vztyčené ruce kříž a zpomalené záběry na, po výbuchu, létající kříže a náhrobky, byly, už za hranicí dobrého vkusu. Asi nějaká Spielberkovština. Ještě jsem vlastně zapomněl na tu zdravotní sestru kosící kulometem desítky nepřátel. Alespoň že ta výprava byla ucházející, dobové reálie věrohodné a historická fakta celkem v pořádku.

Polský velkofilm, který by mohl být skvělý, kdyby nebyl dost zmatečný, kdyby neobsahoval už poněkud trapnou a miliardkrát všude viděnou romantickou linku na pozadí války, kdyby to dávalo větší smysl. Postavy, pluky se objevovaly a mizely, chvílemi jsem nevěděl, kdo na koho zrovna vlastně útočí. Všichni samozřejmě všechny osvobozují ve jménu něčeho, všichni lžou. To je asi krom smrti to jediné reálné a poživatelné. Muselo to stát hodně peněz, výsledek je ale velice jednoduše zapomenutelný.