Valčík lásky

"Valčík lásky". Ještě se tehdy našli naivní staromilci, kteří někde v koutku srdce chovali zbytek monarchistických citů, ale ty možná ztratili při této filmové operetě. Tak povedená to byla taškařice na vše, nač kdysi občan "Čehona" (čecháček) vzhlížel se zbožnou úctou. Zde je nástin děje: Mladý arcivévoda, přítel veselého a bezstarostného života, slazeného láskou, seznámí se se synkem amerického továrníka na automobily a získá jej do svých služeb s podmínkou, že vše zařídí za něj, aby to bylo o.k. A tak má dojít až k zasnoubení se sličnou, ale rozmarnou a vzdorovitou princeznou Evou. I tu úlohu převezme Bobby a zahraje svého arcivévodu s americkou prostoduchostí a neomaleností, ale přece jen s úspěchem, který vyvrcholí při kouzelných melodiích valčíku v oboustrannou lásku. Komedie se mění pro oba v drama - ovšem se šťastným koncem. Celá tato operetní historka je velmi působivě inscenována. Zatímco nad oběma milenci jako by se vznášelo něco z někdejšího "Kouzla valčíku", uvádí režie diváky v průvodních scénách s bezohlednou, ale vtipnou satirou jak do dvorských kruhů předválečného vládnoucího panstva, tak i mezi prostoduchou, šosáckou společnost, pro niž zasnoubení prince s princeznou bylo událostí, kde se musela projevit oddanost a loyalita, v serenádách, průvodech veteránů, hasičů, družiček se vší jejich komickou důležitostí a pompézností. Režie zde nešetřila výpravou ani výběrem typů. V hlavních úlohách byli na svých místech Willy Fritsch jako Bobby, Georg Alexander jako arcivévoda a křehká Lilian Harveyová jako princezna. K uměleckému taktu režie patřilo nesporně to, že hlavní filmoví herci zde nezpívají, nýbrž jen hovoří, zatímco pěvecké partie byly svěřeny zpěvákům. Hudba je ve filmu lehká, líbivá, složil ji Werner R. Heyman.