Mamselle Nitouche

"Mamselle Nitouche" je stará opereta, jedna z těch, na něž se nezapomíná, protože je velmi úzce spojena s mládím a studentskými lety generace starší i té, která tehdy stála na vrcholu mužných let. Na této popularitě založil Karel Lamač své naděje v úspěch a poctivě se vynasnažil, aby Hervéovu operetu přiblížil i mladšímu pokolení, která si již nepamatovala na její vítězný pochod jevišti celého světa. K dobru této svědomité režisérské práce budiž tenkrát přičteno, že celý děj slohově přizpůsobil době, do níž je autorem kladen, s přísnou výchovou klášterních chovanek s vlasatým skladatelem a varhaníkem, hřmotnými francouzskými důstojníky, turnýrami davu a především s divadelním obecenstvem, naprosto neblazeovaným, které se pěknou písničkou a dovádivou melodií dalo strhnout tak, že téměř hrálo s sebou. To byl bezesporu nejzdařilejší kousek režie, které snad se neublíží prozrazením faktu, že Clairův "Slaměný klobouk, zde nebyl zcela bez vlivu. Anny Ondráková, jíž v posledních filmech již již hrozilo nebezpečí utkvění v šablonovitosti, se z toho zajetí zde rázem osvobodila: byla méně rozpustilá, méně klaunská, zato umírněnější a proto přirozenější v těžké úloze, která jí jako chovance klášterního penzionátu předpisuje projít podivuhodnými dobrodružstvími od náměsičné scény přes improvisované vystoupení na jevišti a kasárenskou příhodu až ke skoku - opravdu skoku! - do ženichova náručí. Její české šansony se dobře poslouchaly. Ostatní role byly dobře obsazeny, zejména Karlweisův varhaník a Junkermannův major.