Šepot noci

"Šepot noci" - zde hraje Lil Dagoverová svůdnou ale v lásce zpočátku zdrženlivou ženu plukovníka, hýřila a karbaníka, která se setká se svou první láskou, mladým rytmistrem. Podléhá síle vzpomínek a vzrušení vášně, ovšem netuší, že tento její cit vyslídí sluha a špicl jejího manžela. Tento křivák chce využít tajemství k tomu, aby se zmocnil krásné ženy. Zdá se tedy že děj směřuje k tragickému vyústění, ale opak je pravdou. Šťastný obrat se odrazil nejen na krásném zjevu Lil Dagoverové, ale i na umělecké kázni, takže její projevy citů, lásky i odporu, něžnosti i úzkosti jsou prosty výbušného přehánění jak tomu bývalo v těch dobách ve filmu zvykem. Hans Stüwe jako milovník se mohl zdát divákům až příliš zdrženlivý. Nelze se zavděčit všem. Režisér Victor Jansen potvrdil své zkušenosti bývalého herce a Lubitschova žáka a poháněl děj bez zbytečného zdržování se smyslem pro uspořádání jednotlivých scén. Škoda jen, že záběry kamery byly na některých místech, především v detailech málo ostré. A konečně věčná bolest většiny tehdejších filmů - ty nešťastné české titulky. Zdálo se, že překladatel dostal příkaz "z centra", aby považoval naše obecenstvo za tak hloupé, že nepozná, že ti všichni husáci, cikánští muzikanti, čardáše, rohatí voli atd. nejsou v předválečných Uhrách, jak německý text vykládá: a tak od toho Dunaje místo Mároše až po Mařenku místo Ilony - div, že ještě z těch husarů neudělali legionáře. Hloupost však byla vždy tam, odkud se nařizovala. Bylo to Pražské titulkovací oddělení. Náš divák bez problému přijal cizí dobrý film se zájmem i když se jeho děj odehrával v ne příliš oblíbeném Maďarsku, ale odmítal nepodařené tituly, i kdyby se sebevíc blýskaly českým původem.