Rozchod Nadera a Simin

Sklo -jako metafora, ale také jakoto, co odděluje ve filmu rozchod Nadera a siman sehrává svou důležitou roli -když např. dcerka (Tempe) hledí na svou maminku chystající se k odchodu. Svět konfliktu a předčasné dopělosti, svět střetu věrouky -res. náboženství a liberální touhy po osobní svobodě. Svět těch, kteří chodili v Teheránu do ulic asvět venkovských lidí, kde se zastavil čas. Tento film není jen o současném Iránu, ale ač se to bude vzdát přitažené za vlasy - také o Evropě. Oba herečtí protagonisté se svými rolemi vyrovnali se ctí i kameraman využil ulic, které jsou přeplněny auty k zdokumentování toho, s čím se součastná Metropole potýká. Za zdánlivým příběhem o rozvodu nalezneme vícevrstavný film, které nastoluje režisér v samotném závěru filmu. A jak si na ně odpoví divák, tak to ponechává zcela na něm POlYEKRAN

Není zase až tak možností shlédnout Íránský snímek a tak jsem byl na tento velice zvědav. A přišlo překvapení. Tak emocionální atmosféra deroucí se do divákova vědomí tu opravdu dlouho nebyla. Můžeme milovat nebo nenávidět a to i prostřednictvím politického nebo náboženského důvodu, stejně vše závisí na vědomí či zodpovědnosti každého z nás. Takové by mohlo být motto tohoto příběhu o úmyslu emigrovat, který zoufale mění životy mnoha lidí.  Velmi silný scénář poukazuje na jednoduché každodenní chování jednotlivců, které na tomto příkladu až děsí. Hněv, egoismus, nepochopení, strach a hlavně to nejdůležitější, lež. Zde se naprosto reálně odehrává morální a sociální drama. Příběh není jen o mužích, ženách, dětech, rodičích, spravedlnosti a náboženství v dnešním Íránu, příběh hlavně vyvolává komplexní a celosvětově relevantní otázky odpovědnosti, subjektivity a nahodilosti vyslovení pravdy. A také to, jak tenká čára může být mezi flexibilitou a hrdostí zejména mužské populace, sobectvím a tyranií. Každý si je vědom svých práv a tak je přirozeně naštvaný na každou křivdu a ústupky. Ženy si jsou vědomy dvojí odpovědností, což znamená najít si své životní místo a zároveň o tom přesvědčovat své manžele. I když je snímek dlouhý přes dvě hodiny, nepřestává polevovat napětí reálného života. Jedná se o velmi inteligentní filmový počin, který líčí kam až může klesnout lidská přirozenost když je nenadále vyprovokována. Tohle je naprosto mistrovské dílo hodné k zařazení mezi filmové klenoty.

Pááni, nechat si tak u nás každého z fleku ve vazbě za kdejaké nařčení, tak nikdo nejsme věčně doma :-O. Mno, skončila jsem unavená skoro stejně, jako bych se osobně účastnila soudních tahanic a i když nejsem tak naivní, abych beze zbytku zhltla, co mně íránská cenzura naservírovala, trvám na tom, že Simin byla pitomá nána a Nader je svým náboženstvím ochuzen o svatozář, která by nejlépe vystihovala jeho toleranci a respekt k svobodné vůli své ženy ve zřízení, které takovému jednání určitě nefandí. Drama s detektivní zápletkou používá samotný rozchod jen jako spouštěč událostí a i náboženská omezení jsou zmíněna jen okrajově, takže nakonec má hlavní roli morálka - vina, strach z následků, tíha zodpovědnosti, výčitky a záchranné lži - zkrátka podobná myšlení i pochybení v kulturně rozdílných společnostech... a o tom je.

Asi první arabský film který jsem viděl,kde muž není čistý záporák a žena křišťálově dobrosrdečná. Kouzlo tohoto snímku je v tom,že nikdo z dospělých není bez viny a ač jde o íránský snímek,může se tento příběh odehrávat kdekoliv na světě.Samozřejmě s rozdílností detailností právních tahanic.Líbí se mi ta souhra obyčejných nepříjemných náhod a běžné maléry normálních lidí v komorním a přesto napínavém příběhu. Náhled do íránského civilního prostředí bylo pro mě velmi milým osvěžením.Hezký film,ale žádné "wow" se nekonalo.