Surfařka

Příběh téhle holky mě naprosto uchvátil! I přes svůj handycap byla odhodlaná dál pokračovat v tom, co jí naplňuje - surfování. Dokonce jela do ciziny pomáhat lidem, které postihla válka. Naučila se, že základem všeho je láska! Hodně motivní příběh podle skutečné události! Klobouk dolů za tento snímek! Dal mi hodně a hodně jsem si z něj odnesla!

Celkem mě udivuje, že jsem první kdo tenhle film hodnotí. Co k tomu dodat, Vaše škoda. Tenhle film mě naprosto ohromil, skutečný příběh Bethany Hamilton, která byla napadena žralokem a přesto jí to nemohlo odradit od jejího snu. Příjemné drama s příjemnou hudbou, která podtrhuje snímek. Film, který se po shlédnutí zařadil mezi mé oblíbené. Rozhodně je to film, který stojí za to vidět. Herecké obsazení naprosto parádní a konečně můžu AnnuSophii Robb vyndat ze škatulky dětské hvězdičky, protože v téhle roli byla vynikající.

Tragické osudy lidí vždy přitahovali filmaře k natočení bijáku, protože největším kouzlem příběhu je právě ta skutečná událost. Tady se jedná o mladou surfařku plnou elánu a radosti ze života. Miluje surfování a využívá každé volné minuty, aby mohla sjet nějakou vlnu. Osud jí však nepřál, ale dokázala se s tím poprat. Snímek je tak především sportovní. Ukazuje kouzla surfování jako takového, které jsou proloženy vskutku nádhernými záběry. Je vidět, že si na tom dali tvůrci hodně záležet. Vidíme, jak probíhá taková soutěž a co všechno se na výkonech hodnotí. Scéna se žralokem není nijak dramatická a brutální, což velmi oceňuji. V plném veselí prostě najednou vyskočí, chňapne a zase zmizí. O to víc je to nečekané a hlavně šokující. Co mi však vrtá hlavou je fakt, jak se s tím rychle vyrovnala. Především by měl každý strach do té vody vůbec vlézt, ale ona ne. Vzala prkno a vběhla do moře, jakoby se nic nestalo. Jestli to tak opravdu skutečně bylo, klobouk dolů. To děvče je v jádru ducha neskutečně silné. I přes dojemné scény je film veselý, kouzelný, barevný, plný léta a mořské vody. Jeho posláním je ukázat, že se nemá cenu vzdávat a podřizovat se osudu. Byť se život v mnoha ohledech zcela změní, běží hlavně dál. I s hendikepem, jako je např. ztráta jedné ruky, se dá žít, a užívat si krásy života plnými doušky. A to splnilo dokonale.

Z celkem slušného námětu, zejména když šlo o přepis skutečné události, byl vytvořen doják s cílem obsadit všechny lidské emoce (i když musím přiznat na americký film tam jedna chyběla a sice americká vlajka) a vytvořit tak klišé neustálého pozitivního myšlení a trvalého štěstí. Jak říkal doktor Plzák,"permanentně šťastný může být jenom debil". Bude asi ještě chvíli trvat, než se americký film osvobodí od podobného myšlení, jinak stále zůstane Američan jen převlečený Rus.