Křížová vazba

Špatné podání, pomalé tempo. Konec nic moc, nepobral jsem co a jak. Mladému mohli přišít maximálně výtržnost, nic víc mu dát nemohli, ta flaška letěla evidentně někam ke stropu. No, podruhé ani omylem, ale něco dát musím krásné Ľubici Mruškovičové. Ano, i za to co ukázala. A mimochodem, i kdybych chtěl dát něco navíc, zase bych to strhl za zbytečně dlouhou stopáž a hnusnou hudbu.

Film, který prošel bez povšimnutí a nevšímá si ho nikdo i dnes. Kdy byl vlastně natočen? Podle obsahu to vypadá, že jeho realizace začala ještě před listopadem 1989. V titulcích je společnost Barrandov ještě nositelem Řádu Vítězného února. Premiéru měl v listopadu 1990. Do kina si k němu nenašlo cestu ani 4 000 diváků. Nudný však není. Jde o drama, které může být nadčasové. Mladý muž se chtíct nechtíct zaplete s dcerou svého podnikového ředitele. Ten podnik je stavební firma. Mladý muž se živí jako obkladač a snaží si udělat při práci maturitu. Dostane se k melouchu, kdy obkládá místnosti na chatě svého šéfa. Toho šéfa hraje Radoslav Brzobohatý. Mladý muž (Vladimír Dlouhý) je nucen postupně přijímat vše, co mu budoucí tchán naservíruje. Veškerou protekci i peníze. Většinou ty věci přijímá s odporem, ale příjme je. I do strany, kde k výbavě patřila červená knížka, vstoupí. Jsou to však nakonec ženské, alkohol a blbá náhoda, které mladého muže přivedou do maléru a tchána na krchov. Do filmu byly asi určitě dodatečně vloženy záběry na tiskoviny z roku 1968. Zcela zbytečně. Příběh je natočen v několika časových rovinách. Pobyt mladého muže ve vězení, čas před pobytem za mřížemi i čas po něm. Na druhou stranu se člověk nemůže moc divit, že o film není valný zájem. Přeci jenom dnes už má divák jiné předměty zájmu. Film je tedy vhodný jen pro sběratele československých filmů.

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl ještě v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu mladíka vracejícího se z vězení, který se snaží opět zapojit do společnosti. A jak už to tak bývá, jednoduché to rozhodně nemá. Příběh tak sleduje jeho počínání a retrospektivou se postupně dozvídáme, jak se vlastně do toho vězení dostal. A jak je nám také prozrazeno, stačí k tomu opravdu málo. Vynikající výkon Vladimíra Dlouhého v hlavní roli, kde mu jako protihráč neméně zdatně sekunduje Radoslav Brzobohatý, u kterého dnes určitě také stojí za zmínku, že se tu ve vedlejších rolích objevuje celá jeho rodina.