Barevný a barevnější, tak by se mohl jmenovat nový film Jackieho Chana a Chrise Tuckera Křižovatka smrti. Je to totiž historicky první akční áčko, které kombinuje černocha s Asiatem. United Colors of Kinematton tak získal další odstín. Ale Jackie Chan je v tomto žánru taková kapacita, že kdyby patřil mezi fanoušky akčního filmu i sám Velký drak Kukluxklanu, tak by jistě na jeho místo nepustil ani toho nejnordičtějšího akčního hrdinu. A vzhledem k tomu, že Křižovatka smrti měla ve Státech velmi slušný úspěch, můžeme se v budoucnu na poli parťáckého akčního filmu těšit na pěkné maso nejroztodivnějších barev.
Jedna zásada je však i v dnešní nejisté době neměnná. Pokud se na plátně objeví dva hrdinové, potom bude každý z nich úplně jiný. Na rozdílnosti svých pilířů je Křižovatka smrti pevně vystavěna. Hongkongský detektiv Lee (Jackie Chan), který přijíždí do Los Angeles, aby zde zachránil unesenou dceru čínského konzula, je v rámci vyšetřování přidělen k místnímu detektivovi Jamesi Carterovi (Chris Tucker). Dvě individuality se spojily, aby vytvořily výbušnou dvojici, před kterou si není jistý nejen žádný padouch, ale ani žádný z jejích členů navzájem. Vemte si jejich hudební vkus: Lee miluje Beach Boys a Carter holduje rapu. Nebo kvality jejich sociální komunikace: Carter velmi ohleduplně požádá Leeho, aby na něj chvíli počkal v jeho autě (přikurtuje ho želízky k volantu) a Lee rád vyhoví prosbě kolegy (auto musí odvézt odtahovka a odšroubovaným volantem vyzbrojený šikmooký detektiv si zatím vyřídí nějaké ty účty). Tohle už se nedá označit termínem - osvěžující jiskření mezi dvěma hrdiny řešícími společný úkol. Tohle je oblouková lampa nerozlučně spojující dva profesní soupeře, z nichž na konci filmu budou přátelé na život a na smrt. Je to skvělý a působivý nápad, ale v jeho intenzivních odlescích se poněkud ztrácí hlavní dějová linie. Charakterově nevýrazní gauneři z hongkongského podsvětí, kteří by svými zločinnými záměry v zemi svobody měli diváka vtáhnout do napínavého příběhu, jsou díky ústřední dvojici naprosto zatlačeni do pozadí. Scenárista Ross LaManna (Cliffhanger) a režisér Brett Ratner (Řeč peněz) zkrátka trochu podcenili hereckou brizanci svých dvou hvězd, z nichž Tucker působí dojmem, že mu pustili ústa rychloposuvem a Chan zase, jako by totéž postihlo celé jeho tělo. Nenajdete zde sice takové kreace + legrace = ovace, jako byl Chanův průskok nákupním vozíkem tam, zpátky a s jesenkou v kapse z Rachotu v Bronxu, ale jeho kulečníkový nebo už výše zmíněný volantový bicí balet jednoznačně stojí za to. A když si občas vypomůže nějakým tím trikem, který jsme už v jeho filmech viděli (například rvačka okolo vzácné vázy, která nesmí spadnout na zem), stačí si říct, že čínští mistři s oblibou malují stále jeden a tentýž květ lotosu a jste zase v klidu. Co se týče Chrise Tuckera, ten tady ve svém balancování mezi Eddiem Murphym a Jimem Carreym častěji než kdy jindy vykrádá to lepší ze svých předchůdců, čímž povyšuje Křižovatku smrti na nejlepší komedii své kariéry. Ale dost řečí, Jackie Chan tímhle filmem konečně dobyl Ameriku a jestli se mu to alespoň trochu podaří zopakovat v našich kinech, potom budu navýsost spokojen.
Autor/Zdroj: Dobeš Marek/Cinema
