Dvě auta, v každém dva muži. Jeden zkušený, druhý nováček. Ti první, Zidan s Lukim, se chystají vykrást poštu, ti druzí, Martin s Danem, si jdou pro výpalné do baru. "Vejvar" putuje v prvním případě do automatů, chlastu a děvek, ve druhém do urputného pokusu vybudovat si na tom světě, řízeném grázly, kteří mají esa a krále, svou malou oázu klidu a pohodlí. Dan kupuje ženě drahé dárky, Martin si vybudoval s manželkou a dvěma dcerami blahobytný středostavovský dům. Je to ale idyla dosti absurdní, protože za hranicemi dokonale upraveného trávníku se otevírá pohled na dýmající průmyslový Třinec, který režisér záměrně snímá jako pekelnou džungli, v níž jemnější citová a morální hnutí znamenají smrtelné riziko. Jedinou alternativou k továrnám jsou paneláky a nejvyšším kulturním výdobytkem písně Michala Davida, jehož oslava 50. narozenin volně prolíná celým filmem.
Robert Sedláček natočil Sráče pro ostravskou televizi a vůbec poprvé podle cizího scénáře. Zdeněk Zapletal (mj. autor románu Půlnoční běžci) svou podvojnou partii vybudoval jako složitou čtverylku, v níž se postavy přeskupují do přesně určených figur a vytvářejí tak dokonale plynulou choreografii nemorálnosti. Přestože jde o zápletku zjevně pečlivě vystavěnou, v níž se nakonec všichni setkají v tragické pointě, nepůsobí scénář jako samoúčelný konstrukt, naopak všechny akce přesně vyplývají z charakterů postav a logiky vyprávění.
Teoreticky jde o kriminální drama, žánrové floskule ale režiséra příliš nezajímají. Spíše raději (jako ostatně vždycky) pozoruje své hrdiny v prázdnotě jejich životů i v mlčenlivé nehybnosti. Chmurný pohled na společnost u něj ani příliš nepřekvapuje, zajímavější je, že celý snímek se hraje o duši mladého policisty Dana, který přece jen projevuje jakési zbytky smyslu pro povinnost a spravedlnost. Jaký bude výsledek? Pro diváka, jenž je se Sedláčkovou tvorbou obeznámen, je odpověď předem daná.
Iva Hejlíčková
Letní filmová škola 2011
